Nikdykde 46.

Je to už tak strašně dávno že už to snad ani není pravda. Ale Slávek si je jistý ( skoro) že se to vážně? stalo... To byl květen roku 1996 a Slávek se potýkal s depkama. Ostatně kdy ne že? A ve stánku PNS si pro svou útěchu zakupoval časopis který se nazýval Ty & Já. Hltal tam články kterak býti v pohodě jak na věc a tak. Pan psycholog Honza Svoboda uměl potěšit! Smajlík. A mimojiné také nabízel možnost sebepoznávání ve společnosti podobně postižených lidiček v malebném prostředí Krkonoš v osadě Benecko na chatě Barca. Čili takové psychedelické setkání vybraných patnácti kluků a patnácti holek. Co všechno se tam dělo by asi bylo na román. Tak snad jen krátce. Vždy po obědě byla siesta a Slávek si dával s jednou dívkou pívo a pak si lehli na holou zem a ona mu položila hlavu na hruď a vzala jeho ruku do své a... Ty máš tak krásné ruce! řikala... Možná i proto se pak Slávek stal masérem aby ty jeho krásné ruce poznalo co nejvíc lidí. Velkýsmajl. No a při tom asi hodinovém ležení hrálo nějaké rádio a na něm ta písnička z prologu - tenkrát byla nová a hrála se furt dokola. Ale Slávek na ni furt rád vzpomíná. Jo - i na tu dívku - Iren se jmenovala... A ne! Nic nebylo! Vyplazenýjazyksmajl.

Malinká vsuvka a velké poděkování za chuť zase něco "hodit na papír" pro Dievča z pralesa a nedostižnou básnířku Annie a její Oči. Jinak by se na to... Omluvnýsmajl.

Slávek si zprvu usmyslel že ZLATOHNĚDÁ má zlatohnědé oči. Nicméně Ona sama tvrdí že jsou hnědé s kapkou zelené. A opět ne! Skutečně se nejedná o pepermintový likér! Vytlemenýsmajl. Nu což... Tak prostě jen hnědé no... Po čtrnácti dnech kovídkové karantény se vrátila naplno do pracovního procesu. Leč kovídek není to co by Ji opravdu trápilo... A tak když dnes za Slávkem ZLATOHNĚDÁ přišla stoupla si na prázdnou paletu přičemž Slávek stál těma nejrovnějšíma nohama na betónu a řiká Jí: No vidíš! Teď jsi stejně vysoká jako já! Můžem si povídat přímo z očí do očí! A na otázku jak je na tom odpověděla že dobře. Jenže oba vědí že je to lež. Když už se tak mohl Slávek zahledět narovno do těch hnědozlatohnědozelených očí uviděl smutek. Takže ústa mohou říkat co chtějí a mnoho lidí to ví že slova lžou ale! Oči nikdy... A tak Jí Slávek řiká: No jo... Kdybych neznal pravdu a kdybych tě neviděl tak bych Ti možná i uvěřil. Ale už Tě mám přečtenou... A! Jsi sice dost dobrá herečka když se tváříš jako že nic jenže to na věci nic nemění... Usmála se kývla hlavou a raději řeč stočila jiným směrem. Ale však Slávek ví a rozumí. Nechce Ji trápit a pitvat se v tom co prožívá. To že ji souhrou náhod také miluje je nepodstatné...

Píšou si.

A Ona je občas i jeho prvním kritikem...

MÁM TĚ PLNOU HLAVU

SRDCE

JÁTRA

LEDVINY

JSA NA VĚKY VĚKŮ

PROKLETÝ

TVÁŘÍM SE JAKO

NEVINNÝ...