Běž, utíkej a zmiz

Proč znovu situace tato? Proč se mi tohle opět děje?

Proč pocit mám návratu se do třináctého života věku.

Kde existující nebyla  ani kapička naděje.

Doba, kdy přišla od každého jen vlna nevděku.

Doba, kdy nastávaly chvíle ticha mučícího.

Které dokázaly mě rozervat jako gepard svoji kořist.

Byly to dny, kdy byl slyšet jen hlas srdce mého bušícího.

Byly to dny, kdy začala se moje pesimistická povaha tvořit.

Nyní vrací se všechny myšlenky a pocity,

Jenž druhou tvář mou projevily

A tak objevily se moje pocity bolestí pobity

Cítím se uzavřeně, jak v kostce pro debily.

Z níž není možného úniku.

Při pokusu totiž sežere tě temnota,

Než vůbec nadechneš se zpátky jsi vmžiku.

Ovládá tě ten tajemný despota.

Jediná otázka v tom vězení hlavou víří.

Kde jsi ty jediná osobo, co má moc mě vysvobodit?

Oh, chyba má, vždyť ty jsi ta, co tu bolest šíří.

Přece když zavedlas mě zde, tak nemůžeš odtud mne vyprovodit.

Bylo by to zcela proti tvému záměru

Opravdu čekáš, že to může něco dobrého přinést?

Ne nedočkáš se toho ani do mého života závěru.

Neboť vím, že pro konec musím tě z života svého vynést.

Tak na co čekáš? Běž, utíkej a zmiz.

Ať můžu ty malé poslední kousky posbírat.

Kousky, co pomohou mi zničit ten depresí hnis.

Poslední, co po tobě zbylo, příště budu lépe si vybírat.

Už nedovolím, aby někdo jako ty v mém životě existoval.

Někdo, kvůli komu se muky svírám.

 Stačilo! Již dost jsi můj život režíroval.

Na tebe svého věznitele teď zírám.

Na srdci zprávu mám pouze jedinou.

Sbohem a snad tě spravedlnost a karma neminou!