Jak nůž máslem...

 Kdy že v hrdle vázne dech – a srdce ztěžka bije?

To, když v řekách mrtvoly se místo vody valí.

Smrt s nohama ve třmenech docválá do Indie.

Hned, jak uzdu povolí, setne kosou i skály.

 Masku nosí Rudá smrt, co proniká i do zdí.

Svoje ví Princ Prospero, jenž za hradbou se schová.

Bílé stránky černý škrt se dotknout neopozdí.

Ti, jež ráno proberou, nebudou schopni slova.

 Prý je ta zem daleko – prý nic nás neohrozí.

Dme se vlna nad řekou – dopadá na povozy.

Jen tak šťouchne do hrází – a v mžiku protrhne je.

 Že jsme všichni chráněni – to tvrdili nám znova.

Tam, kde hloupost pramení, se rozum nedochová:

Jak nůž máslem prochází ten příval beznaděje…