Rarášci a draci VI

Pár dní po nalezení štěnice přišlo ze zámku vládní nařízení. Stálo v něm, že v rámci osobního růstu musí každý v království vyplnit dotazník, v němž stručně zhodnotí své dosavadní působení a uvede svůj vztah k vykonávané činnosti.

„Tak už je to tady, král má špatnou náladu, budeme muset vyplňovat motivační dotazníky,“ oznámil všem přítomným rarášek Šikula. „Už jsem to jednou zažil, když loupežníci ukradli královský kočár a jeho jasnost musela chodit pěšky. Potom se taky vyplňovaly dotazníky, kdo má v rodině loupežníka a tak podobně.“

„Já to mám jednoduché,“ opáčila zvesela víla. „Napíšu, že jsem nejlepší víla na paloučku a hotovo.“

„Já taky napíšu, že jsem nejlepší vodníkem v rybníčku a hotovo,“ opičil se po víle Tatrman.

„Jenomže to není pravda,“ chytil ho za slovo hejkal. „Ty se totiž v rybníčku v podstatě nevyskytuješ. Pořád tady s námi vykecáváš na mýtince a potom se divíš, že máš prázdné hrnečky. Minulý týden se ti v rybníčku dvě hodiny koupal zájezd ukrajinských trpaslíků a ty jsi vyspával tady pod kapradinou. Mohl jsi mít plné všechny hrníčky i s konvicí.“

„Možná mám drobné rezervy, na kterých usilovně pracuju,“ připustil sebekriticky Tatrman, „ale práce vodníka není jednoduchá. V rybníčku je hrozné vlhko.“

„Zejména takhle pod hladinou, co?“ dobíral si ho rarášek. „Kdyby ses líp učil, mohl jsi být kouzelník, ale ty raději hulíš sušený puškvorec a potom chrápeš pod kapradinou.“

„Tak mi poraď, co tam mám napsat, když jsi tak chytrý!“ urazil se vodník.

„Stáhnul jsem si z pohádkového internetu metodiku hodnocení,“ nasadil si brýle rarášek, „a zjistil jsem, že nejvíc bodů je za lži. Prostě musíš lhát, jako když tiskne a máš vyhráno.“

„Jako u lidí,“ povzdechla si víla. „Je smutné, jak moc jsme si podobní.“

„Však jsme si je vymysleli, byl by to div, kdyby nebyl svět lidí odrazem toho našeho!“

„Takže píšu, že jsem neustále v pohotovosti pod hladinou,“ namočil brk do kalamáře Tatrman, „a ve volných chvílích leštím hrníčky.“

„Já v noci hejkám jako o život,“ přidal se hejkal, „a přes den pomáhám víle s choreografií.“

„Výborně!“ pochválil všechny rarášek. „Jenom tam za sebe doplním, že vedení našeho kolektivu vykonávám dobrovolně ve volném čase a můžeme to odeslat.“

„Odkdy vedeš náš kolektiv?“ zeptal se ho hejkal.

„Od té doby, co je to uvedeno tady v dotazníku,“ přeložil rarášek pergamen a opatřil ho červenou pentlí.

„A je to,“ zasmála se víla. „Doufám, že teď už nám dají pokoj.“