Je pozdě

Leliane, pro mě je to po všech stránkách velmi dobrá bádeň.Jedna z nejlepších svého druhu.

Kamamuro, v dnešním hedonisticky vypjatém světě je nejen utrpení, ale cokolic rušivého, i pouhý náznak jakéhokoliv neladu, vnímáno jako něco nežádoucího, nenormálního. A lidé se od toho odtahují. Aby se nenakazili. Něco jako radost z poznání, katarzi, už moc nepěstujeme. Na to přece máme střízlivou vědu. Čert ví, odkud se vzala představa, tolik rozšířená i tady na Písmáku, že básně jsou od toho, aby se v nich lidé vypisovali z trablů.

Hele, když už jdu znova okolo - Leliane - já jsem nakonec tu truhlu dobrovolně odemkl, a pustil se s tím, co z ní vylezlo do křížku. Cítím se při síle, jaro přichází, tak bude jarní úklid se vším všudy! A ona mi napsala - "Fakt, že se k tomu po takové době vracíš může znamenat jen to, že se s tím potřebuješ nějak srovnat." A já jsem na to odpověděl: "Odmítám 'srovnávat' to, co nás i po třiceti letech spojuje, stejně jako se odmítá léčit homosexuál ze své homosexuality. Nechci se léčit, chci se pochopit - sebe a tebe, protože jsme si vlastně nikdy nerozuměli. Léta plynula, ty máš rodinu, já mám rodinu, tím je tohle odbyto, a můžeme si snad konečně promluvit - o literatuře, o malování (maluje lépe, tu už nedoženu), o hudbě, o filmu, o vaření, o čemkoliv chceš." Tak uvidíme, jak se to vyvine! ;-) Kdybych nakopl kýbl, tak to je znamení, že to nebyl dobrý nápad!

To byla odpověď Safiánovi.

To píšete přesně tak, jak jsem to myslel. Nicméně pro mě je na tom nejzajímavější slovní spojení "Den za dnem za dnem." Není to tak podstatné v celkovém kontextu, ale mám za to, že tohle ještě nikdo ve vztahu k vyjádření otravné repetitivnosti času ještě nenapsal. 

vidíš, teď dopoledne, po nočním odpočinutí a vypláchnutí hlavy od osmi denních dávek  klientů, vidím i ten studený výsek lépe

Výsek v masně tam nech, podle mě je dobrej, jako studená sprcha, budí to čtenáře, kteří očekávají stereotyp. Něco jako když čekáte, že vám někdo dá k narozeninám kytici růží, a on vás místo toho pleskne syrovou rybou přes tvář. No toto! Taky se hned establišuje, že v básni nejde o žádnou legraci nebo žertíček. ;-)

Série prudkých kontrastů s rychlou kadencí je dobrá a má svůj účel. 

Safián - IMO tón i závěr básně naznačuje, že jde spíš o utrpení, než o "inspiraci". Někdo se dokáže inspirovat i tím, že ho lámou v kole, ale chce to odolnou náturu. Já jí nemám! ;-)

Studený jak v masně výsek - pro mě originální a výstižný obraz, který se do básně skvěle hodí - i když jej nemusíme nutně vnímat jako smrt. Závěr ve mně vyvolává představu nového přehrání ztracené skutečnosti.

Kamamuro, nemusí to být katastrofa, ale celoživotní inspirace.  Tak  tento jev, častější než by se na první pohled zdálo, zachytil, inspirován črtou Leoše Janáčka, Vladimír Holan v Terezce Planetové.

Tesi me, ze Vam to evokovalo neco konkretniho. Pro me je tema ztraty velmi atraktivni. A soucasne vedomi, ze by to stejne nedopadlo jinak. Rad bych ten pocit zmaru a smutku popsal co nejpresneji.

V masne vysek = smrt. 

pak znovuzrozeni

pak znovu ztrata

pak znovu

Nojo, to jsou paradoxy, které pochopí jen lidé určitého typu. Někdo vás opustí, řekněme v sedmadvaceti, a ještě o dalších sedmadvacet let později s ním pořád večer před usnutím člověk vede dialog. Normální to není. Asi. Ale stává se to. Ten druhý je pryč - a přesto se ho nemůžeme zbavit. Když se pak fyzicky objeví třeba za oknem, je zaděláno na skutečnou katastrofu. 

nesedí mi v tom ten - v masně výsek, to mi zní jako recese, v básni tak smutné to zní až nepatřičně

pasáži - nechoď pryč, která je v závěru, nerozumím, protože mi přijde, že ona je už dávno pryč