Rarášci a draci X

„Dobrý den, pane správce,“ zaklepal hned druhý den ráno na hradní bránu rarášek Šikula. „Dostal jsem vynikající nápad. Proč bychom měli otevřeně válčit s druhým královstvím, když jim můžeme nenápadně škodit. Říká se tomu terorizmus a vymysleli to v říši lidí.“

„Terorizmus není špatný nápad,“ zamyslel se správce. „Možná bych to mohl prosadit u krále. Samozřejmě tě nezapomenu zmínit, jakožto autora toho skvělého nápadu, ale teď už se vrať na mýtinku, aby někomu nebylo divné, co děláš tady na zámku. Samozřejmě tě pak povýším na raracha.“

Hned po odchodu raráška utíkal správce do královské komnaty.

„Přeji krásné ráno, pane králi,“ zaklepal na dveře a vnutil se dovnitř. „Dostal jsem vynikající nápad. Proč bychom měli otevřeně válčit s druhým královstvím, když jim můžeme nenápadně škodit. Říká se tomu terorizmus a vymyslel jsem to celé já!“

„Terorizmus není špatný nápad,“ zamyslel se král. „Možná bych tě za to měl povýšit do šlechtického stavu, nemyslíš?“

„To by bylo skvělé, Výsosti!“ zapýřil se správce.

„Protože šlechtice je možno ihned setnout mečem za znevažování královského Majestátu!“ zahřímal král a téměř se vztekem nadzvedl z polštářů.

„Za co, Milosti?“ poklekl vyděšeně správce.

„Myslíš si, že My jsme nějaký špinavý terorista?“ pokračoval v hřímání. „My jsme ctihodný šlechtic a proto pokud je ti život milý, okamžitě vydáš nařízení o bleskovém útoku na sousední království, pro věčnou slávu mě a mojí rodiny!“

„Jistě vaše milosti,“ ulevilo se správci. „Už se na tom pracuje,“ dodal a briskně odběhl vydat královské nařízení.

Rarášek Šikula se mezitím vrátil na mýtinku a čekal na povýšení. Místo povýšení se ovšem zanedlouho zjevil posel s královským nařízením o zahájení operace Krvavý palouček. Cílem operace je ochránit ohroženou demokracii a šperky sousedního království.

„Dle královského nařízení pana správce jste byli jmenováni Prvním Královským útočným plukem s těmito funkcemi: Velitel pluku - rarášek, dělostřelec - víla, ženista - hastrman a pěšák - hejkal. Letecký průzkum a následné bombardování zajistí drak. Zaútočíte za úsvitu!“

„Venku se čerti žení,“ prohlásil znechuceně hastrman. „V tomhle nečasu máme mašírovat do pole?“

„Technicky vzato, my se neženíme,“ náhle se vedle něj za pekelného zahřmění zjevil Belzebub. „Nejsme k tomu právně způsobilí. Žijeme v pekelném registrovaném partnerství.“

„Dobře, tak už zmiz,“ okřikl ho nervózní rarášek a zeptal se posla. „Kde je dělo pro vílu? Bez děla nám bude jako dělostřelec k ničemu.“

„O žádném dělu nic nevím,“ opáčil posel. „Armádní sklad je prázdný, jen v rohu je bednička brambor. Máme sice účetně ve stavu dvě jaderné hlavice, ale ty jsou v zastavárně. Musíte použít to co je!“

„To po nich máme házet ty brambory?“

„Voják se stará, voják má!“ prozradil jim starou pravdu posel a předal raráškovi klíče od armádního skladu.