Světadíl žen

Dívám se pomalu umírá noc

vybledly hvězdy krás i oči srn

a rosa na stéblech je žízní mou

ze stínů staví se holubí dům.

A chrámy vydaly první svůj vzdech

to zvony vydechly k nebesům snad

a ptáci spoutaní ve vzdušných zdech

klec mraků prolomí ve volný pád.

A já se za nimi dívám jak poprvé

jak mizí ve výškách nemají strach

u okna oděný v košili nachové

kterou mi svítání ušilo v tmách.

Tichý jsem jak nikdy a čekám na tebe

ještě jsi na mořích loď tvá je sen

a voda jak dítě v spánku tě kolíbe

z břehů mých vyhlížím světadíl žen.