Havran a drak

Jak tomu nebylo v horách Krkonoších.

Nad tajemným údolím,

ukrytým v hlubokém lese,

černý havran poletuje,

a křik jeho v dál se nese.

Vskutku podivný je jeho let,

usedne a hned vznese se zas,

jak hnal by jej sám ďas.

Nedaleko toho lesa,

toho času práce se konaly,

u stezky kupecké městečko se rodilo.

Nedaleko toho havrana,

muži dřevo rubali,

teď však jdou a hledají,

co havrana tolik plašilo.

Dolů stinným údolím ke strži kráčejí,

v místo ponuré,

jak ze zapomenutých pověstí.

Tam jeskyně a kosti všude kol,

to nic dobrého nevěstí.

Doupě vlků, či medvěda?

Kýho ďasa zbytek hostiny se tu povaluje?

Však nikdo nečekal netvora,

co vystrčil hlavu z černé sluje.

Chřtán plný zubů,

děsivější než všichni rarachové,

šupiny jistě tvrdší oceli.

Tou hrůzou hnáni drvoštěpové,

rytíři Trutovi povědět to běželi.

Vše po pravdě panu Albrechtovi vylíčili,

ten jal se svolat muže své,

na cestu do rokliny,by o tom,

na vlastní oči se přesvědčili.

A tam, hledíce na to ďáblovo stvoření,

uzřeli, že je to pravda, že je to tak,

že v horách Krkonoších,

usadil se drak.

Past vymyslel moudrý hradní pán,

vnadu nastražili, oka políčili,

aby tu obludu polapili, 

ubili a kouřem zadusili,

takový byl plán.

Udělali jak se řeklo,

pevná lana u sluje hlína a listí kryjí,

pak k jeskyni jehně se vleklo,

tak políčeno bylo na bestii.

Chvíle dlouhá jak těžké roky,

napětí kolem jak hutný mrak.

Když v tom,

z jeskyně jsou slyšet hrubé kroky,

a vzápětí z ní leze drak!

V okamžiku byla bestie u jehněte,

některým chlapýšům vlasy hrůzou zběleli,

když tesáky bestie hrdlem oběti projeli.

V tu chvíli pan Albrecht rozkázal,

jeho muži jak jedna síla zabrali,

bestii lany pevně spoutali,

a pak na smluvené znamení,

začali na ni házet těžké kamení.

Kol zbitého netvora pak dřevo a listí zapálili,

a k smrti smrťoucí ho zadusili.

Tak tehdy městečko získalo svůj znak,

i dnes je v něm havran i onen drak.

 

---