Vlastní vinou / Srdce mé / Dokud jsme

Mám svůj expresívní způsob vyjadřování a záměrně volím i střetovější jazykové prvky. Dříve jsem psal v různoslabičném verši, za což jsem byl kritizován. Nyní píši ve stejnoslabičném verši, a jsem kritizovám zase za to. Kdo nečte obsah básně, ale jen jeho jazykové vyjádření, tak se může dostat do rozporu s vlastními či naučenými představami o jazykových postupech ve verších.

Ještě doplňuji:

Právě to, jak jste mi upravil verše poslední, jednoslokové básničky, je bezvýrazný, stádový mechanismus. 

Takovou a podobnou odpověď jsem od Vás čekal. V každém jazyce je obtížné umělecky tvořit, neboť jsou tu vždy problémy jazyka, jenž slouží především k praktickým účelům, s uměním nepočítá. S tím se umělci musejí vypořádat. U každého básníka čtu tyto útrapy. U Máchy je to také velké trápení (v obšírnosti, do jaké se rozepsal, obzvláště) a pro jeho upravovatele do dněšní mluvy ještě větší. 

Ještě tak něco pochopit, viďte pane Safián.

Vaše skvělé verše bych si nedovolil mršit. Možná má nějaký symbolický význam, že připomínají stádo. které dostalo kulhavku. Konečně jste ve svém komentu, i když nepřímo, přiznal, že používáte slabičný verš. To to trvalo. V jiném komentu, tuším k básni od Janiny 66 jste se vyznal ze vztahu k češině a jazyku vůbec. Trochu jste si povzdychl, jak je ten jazyk obtížné a nedostatečné medium. Tento postoj vaše básně dokonale reprezentují. Jsem rád, že se konečně alespoň to základní vyjasnilo a můžeme se v klidu rozejít. Mějte se pěkně a ať se vám daří.

Mršíte mi verše! Rozbíjíte strukturu, nahrazujete 9 slabik ve všech verších slabikami 1 x 9 a 3 x 8 a oslabujete obsah jinými výrazy. Napsal jsem to tak záměrně i s interpunkčními znaménky, pro větší zdůraznění obsahu. 

Může něco rozplynout se v nic?

Vždyť každé něco jde mu vstříc

A může být o něco víc?     Přízvučnou předložku v nepřízvučné poloze                                                      přenese metrum

Jen dokud dýchá z plných plic

Díky, alespoň někomu.

Líbí se mi