Právě

Je ráno a ještě chce se mi spát

oči mám těžké jak z olova snad

podoben soše však již musím vstát

a nésti světy mé kamením zad.

Život je vlastně jen kratičký sen

chvíli jen zasníš se a nejsi dál

jako když za okny uplývá den

a večer ulehneš jako bys spal.

V okamžik ten duše přidá se k ptákům

připojit se k těm kdož odlétli dřív

má však vím, poletí jak vítr z mraků

tvých šatů naposled odhrnout cíp.

Políbit tvoje rty jako snad právě teď

když jdu nad propastí ke břehu tvému

a trávou vlasů tvých jako snad naposled

připoutat mimoděk mé tělo k tvému.