Probuzení

Souhlasil jsem s tím, přijmout život takový, jaký je, jaký se mi nabízel – hladový, hrubý a bez příkras – pod podmínkou, že je to pouze dočasně. Jak mi bylo smutno, když jsem si uvědomil, že jsem v tomto přechodném stádiu (rozuměj, v životě bez barev a vůní) prožil většinu mých lidských, pozemských let.

Jako by mu spadly klapky z očí, jako by se právě probudil. K vlastnímu zděšení si uvědomil, jak moc jsou jeho nejbližší, přátelé a vrstevníci napřed. Protože zatímco on stále ještě snil své sny, oni je již začali žít. A nejsou velké a nejsou malé sny.