Sice tlustý, ale chytrý

Na zlatém podnose křičel trpaslík. Měl velké břicho a protestoval. „Nechci být sněden. O svém osudu bych rád  ještě hlasoval.“ Ale jeho písklavý hlásek nebyl slyšet a jeho prosebné oči nebylo vidět. Po pás zabořen v sladkokyselé omáčce, husté jako bahno se brodil k okraji talíře. Věděl, že nikdo mu milost nedá a že útěk je jediná možnost jak se z té bryndy dostat. Jeho kamarádi byli pověšeni za nohy na dlouhé šňůře jeden vedle druhého jako mokré prádlo. Fermentovali.

Trpaslík se odplazil na okraj talíře a žuchl sebou na stůl a pak valil sudy, až se převalil přes hranu stolu. Buch! Byl na zemi a poprvé byl za svou tloušťku rád. Trpasličí tuk zastavil smrtící dopad. Ale dostihl jej had, který taky miloval syrové maso. Skřítka nejprve oblíznul a pak polknul. Jako v tobogánu vlítnul břicháč do zažívacího centra hada. Byl sice tlustý, ale taky chytrý. Vytáhl kapesní nůž a proříznul se ven na podlahu. Had sykl bolestí a odplazil se.

Od hadí krve, trávící šťávy, sladkokyselé omáčky a s nalepenými chlupy z podlahy vypadal strašidelně. „Fuj co je to za hnus ani psovi bych to nedala.“ Ozvala se obrovská hlava. Skřítka chytly dva velké prsty za kšandy a vyhodily jej z okna do trávy. „Pro slimáky bude dobrý.“ Trpaslík na nic nečekal a pádil do svého světa. S lidmi skoncoval. Jsou zlí a věčně hladoví. Dějí se tam jen samé ukrutnosti.