Paměti mořského vlka

No tak, nevidíte, že došel rrrrrum? Krrrčmáři, další rrrundu pro starého námořníka, a kdo ji zaplatí, tomu rrrrrád povím, jak mě málem zamorrrrdoval volný trrrrrh, čerrrrt aby ho vzal. Jo, slyšíte dobře, ani čerrrrrvenokabátníci, ani drrrrrábi a hrrrrdlořezi jeho Veličenstva, ani bouře, ani hlad a kurrrrděje, tfujtajbl. 

Zamorrrrdovala mě málem lidská hrrrrabivost, rrrrracionalizovaná jako volnotrrrrržní ekonomický systém, metaforrrricky perrrrsonifikovaný do takzvané "neviditelné rrrrruky Trrrrhu". Frrrrrancouzi té krrrrravině říkají "laissez fairrrrre", což volně překládám jako "vyserrrrr se na to!". Tfujtajbl!

Krrrrčmáři, další rrrrrum, prrrrosím!

Kde jsem to - jo, plavili jsme se tenkrát podle map prrrrroslulého Frrrrrancise Drrrrakea, blesk aby toho starrrrého krrrreténa srrrrazil na dno mořské. Do map uměl zakrrrreslovat jedinou věc, a to samé chyby, sakrrrrra. Minul měsíc, dva, tři, loď bez prrrroviantu, sudy s vodou prrrrrázdné, mužstvo prrrrrořídlé a zesláblé kurrrrdějemi a berrrrri-berrrrri, jediné, čeho bylo dost a dost, byl rrrrrrum, prrrroklatě. 

Rrrráno rrrrum, k obědu rrrrrum, a dvojitá porrrrrce rrrrrumu k večeři. Celá naše posrrrrraná výprrrrrava bylo jedno velké delirrrrium trrrrremens, čerrrrrt aby to vzal! Už jsem ani nevěděl, kdo z posádky je ještě živý člověk z masa a kostí, a kdo pekelná stvůrrrra, co se vrrrrrátila ze záhrrrrobí, aby mě odkrrrráglovala.

A tou dobou začalo mizet na lodi dřevo. Jo, dřevo, prrrroklatě, slyšíte dobře. Nejdřív příčky v kajutách, starrrré, prrrrázdné sudy, pak stojany na muškety, krrrrrabice a násady od krrrrumpáčů (původně jsme chtěli vykopat poklad starrrého Flinta, to je pak každý krrrrumpáč dobrrrrrý). Dlouho jsem mhouřil oko, ale když mi nějaký rrrrraubíř v noci rrrrrozebral i korrrmidlo, tak hrrrrráz mojí trrrrrrpělivosti přetekla, sakrrra. Pokud to nevíte, tak bez korrrrrrmidla je takový korrrráb ovladatelný asi jako starrrrá almarrrra.

Pátrrrral jsem a pátrrrral, dělal namátkové prrrrrrohlídky, řval jsem na mužstvo při rrrrraní rrrrozcvičce – „kde je korrrrmidlo, vy bando mořských prrrrrasat?“ Všichni krrrroutili hlavami, jako že prrrrrý nevědí. Až jednou o půlnoci jsem si na ně došlápl – zjistil jsem, že si v podpalubí postavili komoditní burrrrrzu, pitomci jedni. Komplet burrrrzu, s opcemi, fjůčrrrrrz, swapy, dlouhými i krrrrátkými pozicemi a komisí, kterrrrá na obchodování měla dohlížet. Něco tak surrrrrea….. syyyrrrrhhhhh… ghghgh….whhhhhhýýýýýý… chrchlchrchl…. Wwwhhhh… rrrum, rrrrychle, podejte mi další rrrrrum, sakrrrrra! Nevidíte, že umírrrrám?

Tak, díky, už je to lepší. Zkrrrrrátka a dobře, něco tak šíleného jsem v životě neviděl, a to jsem viděl ledacos, to přísahám na trrrrruhlu Dejvyho Džounse, čerrrrrt aby ho vzal! Obchodovalo se vším, co na lodi bylo, tedy zbylo – střelný prach, ocel, mosaz na dělové hlavně, mouka, sušené ovoce, bloudžoby (co se smějete, hrrrrom aby do vás, taky komodita!), sucharrrrry, rrrrrrum, a hlavně (a bohužel), dřevo, sakrrrrra. Ti bloudi dokonce začali vydávat analytický občasník nazvaný „Hlubinný investorrrrr“, kterrrrý otiskl prrrrognózu dokazující, že dřevo je stálicí na investičním nebi, prrrrrotože je k dispozici v omezeném množství, a navíc má tisícerrrrro využití. „Cena dřeva nikdy nepůjde dolů, to mi věřte, takže moje doporučení zní – nakupovat!“ psal prrrrvní důstojník přezdívaný Kulhavka pod žurrrrrnalistickým pseudonymem „Manymejkr“, já bych mu, šaškovi, utrrrrhl nejrradši hlavu a hodil mu jí do obličeje! Parrrta lodních tesařů dala úspory dohromady, založila hedžový fond, a začali skupovat všechno dřevo na trhu za spotovou cenu plus padesát prrrrrocent, s okamžitou splatností, což způsobilo rrrrrun na banky a krrrrrach – a to nejen burrrrzovní, ale bohužel i rrrrreálnou, hlasitou rrrránu v podpalubí, prrrrotože ti dřevachtiví pitomci začali už „těžit“ dřevo z lodního trupu i pod čárrrou ponorrru. Když se moje nebohá loď Krrrrálovna ze Sáby potopila, byla prrrrrožraná od těch volnotrrrrržních parrrrazitů jako ementál v terrrrrmitišti, sakrrrra.

Cože? Cože jsem udělal? No to, co by musel na mém místě udělat každý prrrravý pirrrát a námořní kapitán. Podřízl jsem je jednoho po drrrrruhém jako jehňata, jejich těla jsem svěřil mořskému prrrrroudu, a na posledním záchrrrrraném člunu jsem vyrrrrazil do tmy, poté, co jsem zapálil v prrrrrachárně štočky s bavlnou.

Když jsem po měsíci jako zázrrrrrakem dorrrazil do Porrrrt Rrrroyale, víc mrrrrtvý než naživu, zamířil jsem hned do krčmy U Zlámaného Hnátu, abych si svlažil hrrrrrdlo rrrrumem. Krrrrčmář, sotva mě uviděl, zbledl, jako by spatřil mrrrrtvolu, a s ním ztichl celý lokál.

„Hrom ať do mě bací,“ povídá, celý vyjevený,“ ať visím na nejvyšším ráhně, jestli tohle není starej Ben Brundibár, kapitán Královny ze Sáby. Hej Bene, kde se tu bereš, ty starej mořskej vlku, kde máš loď, a hlavně, kde máš, u všech mořskejch ďasů, svoji posádku?!“

„Ále,“ zamumlal jsem, konečně se zhluboka napil z korbelu, utřel si důkladně předloktím rty, a lišácky přimhouřil oči. „Upřímně řečeno, nevím, kde teď přesně jsou. Pustil jsem je k vodě!“

(Rrrrredakční poznámka – Původně byl součástí příběhu i papoušek, který ovšem nedokázal přispět k příběhu žádnou orrrrriginální, rrrrrrelevantní inforrrrmací, takže jsem ho po úvaze poslal spát s rrrrybami, myslím tím samozřejmě rrrrrybičky akvarrrrijní, má pelíšek hned vedle nich, filuta jeden.)