Teď nebo nikdy! Fatální neschopnost rozpoznávat zásadní dějinné zlomy!

   O obyvatelstvu naší planety je známo, že nebylo a není schopné rozpoznávat velikost, kterou mu v různých historických obdobích a v různých oblastech života zprostředkovávaly mimořádně osobnosti. Jako příklad je možné zmínit oblast umění. Mnozí velcí tvůrci nebyli uznaní ve své době, ba byli dokonce vysmíváni. Jejich velikost dokázaly ocenit až následující generace. Jejich současníci to nedokázali a neviděli.

   A takto se to stalo také se samotným Synem Božím. Také on byl ve své době napadán, pohaněn a nakonec zavražděn. Až příští generace plně pochopily, kým vlastně Ježíš byl a uvědomily si velikost doby a zásadní dění, jehož byli tehdejší lidé účastni během Ježíšova života.

   S fatální neschopností lidstva poznávat velikost přímo a bezprostředně do určité míry souvisí také rčení, že doma není nikdo prorokem. Masy jsou zpravidla slepé a hluché vůči všemu, co je významné a co se odehrává v jejich bezprostřední blízkosti. Až určitý odstup jim umožní pochopit velikost, se kterou sice byly v kontaktu, ale nevnímaly ji. A tato skutečnost se netýká jen významných osobností, ale také významného historického dění a významných událostí, jejichž hluboký dosah bývá pochopen až následujícími generacemi.

   Proč o tom mluvíme? Protože také v dnešní době se děje přesně to samé! Také dnešní doba je nesmírně významná, ale lidstvo to tak jako vždy nevnímá a nechápe. Nechápe, že žijeme v duchovně přelomové době, dávno předpovězené proroky, v níž musí každý z nás udělat zásadní rozhodnutí, spočívající v tom, zda bude svůj život směřovat pouze k hodnotám materie tak, jako dosud, nebo jej začne směřovat k hodnotám ducha tak, jak to probíhající vesmírné dění vyžaduje.

   Z tohoto důvodu je možné nazvat současnou dobu dobou posledních rozhodnutí, protože se budeme muset jednou provždy, a s definitivní platností rozhodnout, kam bude směřovat naše osobnost a naše duše, a tuto cestou, již bez dalších možných změn, budeme muset dojít až do úplného konce. Správné rozhodnutí nám přinese požehnání a vzestup, a nesprávné rozhodnutí nám přinese neštěstí a zatracení.

   O tom, že dnešní doba takovou opravdu je, se můžeme přesvědčit i na reálném příkladu, ze Slovenska, ilustrujícím nutnost rozhodování mezi životem a smrtí. Nutnost takovýchto rozhodnutí vynucuje právě tlak dnešní výjimečné doby.

   Na Slovensku zemřelo během druhé vlny covid pandemie okolo 11 000 lidí. To znamená, že 11 000 slovenských rodin se dotkla smrtelná tragédie, což je velmi bolestné a politováníhodné. Pokud si uvědomíme, že každá rodina má minimálně tři členy znamená to, že konečný počet lidí bezprostředně a osobně dotčených touto tragédií byl 33 000. To je jedna strana mince.

   Avšak na druhé straně, navzdory upřímnému soucitu s oběťmi pandemie a jejich rodinnými příslušníky, si položme nepříjemnou otázku: kolik z nich volilo pana Matoviče a tím rozhodlo, že se stane premiérem? A tento vysoce nekompetentní člověk jim pak na základě jejich vlastního dobrovolného rozhodnutí způsobil smrt! Způsobil jim smrt svým nekompetentním bojem proti pandemii, postaveném na fixní ideji soustavného plošného testování způsobem, jaký se neděl nikde jinde na světě. Toto plošné testování však virus nezastavilo, ale naopak, samo šířilo!

   A přestože lékaři upozorňovali pana Matoviče, že plošné testování je medicínsky nesmysl a že takové testování je třeba provádět pouze cíleně, čili v nejvíce zasažených regionech, navzdory všemu se v tom neustále pokračovalo. V době, kdy vláda na jedné straně doporučovala co nejmenší mobilitu, v rozporu se svými vlastními doporučeními nutila pod hrozbou sankcí miliony lidí každý týden shromažďovat se na odběrných místech, kde spolu přicházeli do kontaktu infikování s neinfikovanými. Tito lidé by však za jiných okolností nikdy do vzájemného kontaktu nepřišli.

   A i když zastánci plošného testování argumentují, že zachytilo 400 000 infikovaných, dalších 400 000 se infikováno přímo během testování, takže celá akce byla naprosto kontraproduktivní. O tom přece jasně svědčí samotné výsledky. I přes plošné testování patřilo Slovensko mezi nejhorších na světě v počtu úmrtí na jeden milion obyvatel. Bylo na tom úplně stejně jako Česko, které žádné plošné testování nedělalo.

   Nekonečné plošné testování na Slovensku, konané přes nesouhlas mnoha odborníků, bylo jen maniakální fixní ideou Igora Matoviče. Kvůli tomu se 33 000 lidí dotkla smrtelná tragédie. Ale jak již bylo zmíněno, otázkou zůstává, kolik z nich volilo právě Igora Matoviče a spolu s ním jeho testovací šílenství. A tato nesprávná volba, toto nesprávné rozhodnutí je následně zpětně téměř bezprostředně tragicky zasáhlo. Taková nesmírně vážná je doba, ve které v současnosti žijeme, protože nám i takovýmto očividným způsobem dává najevo, že se v ní budeme muset rozhodovat mezi životem a smrtí. A dalším typem takového rozhodování je, zda se dáme očkovat, nebo nedáme očkovat, což představuje další samostatné téma.

   Výše uvedené příklady o vážnosti doby, spočívající v nutnosti činit zásadní životní rozhodnutí jsou však jen slabým odvarem toho, co nás čeká. Čeká nás totiž rozhodování mnohem zásadnější! Čeká nás rozhodování nejen o našem fyzickém bytí a nebytí, ale čeká nás rozhodování o našem duchovním bytí a nebytí! Čeká nás rozhodování o dalším přetrvání naší osobnosti, nebo o destrukci naší osobnosti! Rozhodování o našem dalším vědomém bytí, nebo o ztrátě naší vědomé existence! Právě v nutnosti tohoto rozhodování spočívá nesmírná a neopakovatelná závažnost současné doby, předpovězené proroky jako doby očisty a zásadního třídění lidstva.

   A toto naše nezbytné zásadní rozhodnutí, před které nás doba postaví, bude spočívat v tom, k jakému druhu hodnot se vnitřně i navenek přikloníme. Zda to budou hodnoty ducha, nebo to budou jen hodnoty materiální. Co bude hýbat našim vnitřkem a co v nás bude převažovat, to rozhodně! To rozhodně mezi naší další vědomou existencí, nebo mezi ztrátou naší vědomé existence! To rozhodně mezi našim dalším vědomým bytím, nebo mezi našim definitivním nebytím.

   A pokud si ale někdo myslí, že přijde kdosi, kdo bude od nás nějakým způsobem vyžadovat toto rozhodnutí, velmi se mýlí. Toto rozhodnutí činí každý z nás již nyní, právě v této chvíli, a to charakterem našeho vnitřního života, a také charakterem naší hodnotové životní orientace. Nimi, teď, tady a v této chvíli, vydává každý z nás jasné svědectví o tom, na jakou stranu se přiklání a co je pro něj v životě nejdůležitější. Zda hodnoty ducha, nebo hodnoty materie a konzumu.

   Je slepý každý, kdo vzhledem k událostem probíhajícím v současnosti ve světě není schopen pochopit obrovskou vážnost dnešní doby a její absolutní výjimečnost ve srovnání se vším, co se dosud odehrálo na naší planetě. Co se dnes děje je vynuceno stupňovaným tlakem Světla. Na základě něj vychází na povrch vše, co se v lidech skrývá. A ve varu této výjimečné doby je každý z nás tlačen k nezbytnosti velkého, zásadního duchovního rozhodnutí, které musíme pod tlakem Světla učinit. A toto rozhodnutí, jak již bylo vícekrát zmíněno, bude rozhodnutím mezi životem a smrtí. Rozhodnutí mezi dalším vědomým bytím a mezi ztrátou vědomé existence.

   A dnešní doba je dvojnásobně vážná i proto, že nikdo z lidí si již nebude moci dodatečně a zpětně uvědomit dějinnou významnost současného dění tak, jak tomu bylo vždy doposud. Již se na něj totiž nikdo nebude moci podívat s dostatečným odstupem z budoucnosti, aby zpětně, při pohledu do minulosti nakonec pochopil a uvědomil si, jaká to byla velmi vážná doba tak, jak to lidé ve své neschopnosti poznávat velikost přítomnosti dosud vždy dělali. Už to ale žel nebudou moci udělat, protože pokud to nepoznají právě teď, žádná budoucnost je pravděpodobně nečeká. Tentokrát, poprvé ve světové historii, musíme poznat obrovskou a výjimečnou vážnost dnešní doby právě teď, protože bez tohoto "teď" již pro nás žádné "potom" nebude.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/