Natka a rovnátka

Osmiletá, malá Natka,
chce si zajít pro rovnátka,
správnou chůzí, dobrou botou,
narovnala svoje zádka,
na zuby je ale krátká.

Překážkou je její matka,
nemá peněz na rovnátka,
není chudá, nemá nouzi,
má však slabost pro lízátka,
cukrofil je Natky matka.

A v tom je Achilla patka,
proč peníze nedá matka:
"zbytečné to utrácení!
Cukr to je silná látka,
zničí zuby i rovnátka."

Bez zájmu co na to Natka,
v stejný styl ji vede matka,
a dává do ní cukroví,
až pak chudák malá Natka,
mezi zuby mírně zvratká.

A co na to říká taťka?
I ten nemá na rovnátka,
není chudý, nemá nouzi,
jenom trochu chlastká zkrátka.
Situace není hladká.

Kdyby byla cukr Natka,
nebo spadlá z flašky zátka,
rodiče by obměkčila.
Takhle zatím - v zubech vrátka -
marně čeká na rovnátka.

A co takhle matky matka?
- babička - jak říká Natka.
Neposkytne dary peněz,
nechává si zadní vrátka,
prý jen spoří pro vnoučátka.

Byla z toho velká hádka,
když jí řekli o rovnátka:
"Až nebudu, bude dědit...
Nejsem rodič toho spratka!"
Na bábu je Natka krátká.

Nechce dělat z domu jatka,
obětavá, malá Natka,
a tak nechá zuby křivit,
jako starší sestra Katka,
co též chtěla na rovnátka.