DOPIS

Teče řeka, je tak měkká.

Je to má přikrývka ze dřívka

Setnu hlavu, krk tiše namítá.

Ujdu, sejdu zacházím, jako slunce.

Pole plné brambor, vezmi jedno.

Upeč na ohni, uteč po skořápkách.

Jedno slovo zrodilo se, hovno.

Smrdí temně, nozdry potácí se

Sen vyplněn, náhlým rozpadem.

Odklad duše uvnitř nůše nic netuše.

Záře vyuzené tváře, neviděné fáze.

Utíkám přitom zanikám, obstrukci nevítám.

Svět čeká na příležitost, odhozenou v davu.

Hlavu nač ti je, dveře vrostlé prosté do těla.

Kráčím po tělech už zetlelých, praskot tiše zní.

Otevři už někam dveře já chci už jít, klopotně.

Mág byl rád kouzlo nevyběhlo z těla, střela z děla.

Vzlétl pták nu jenom tak, nejsi tu sám, proklínán.

Už jdu cestou necestou, vzrostl už celý jsem uhnětený.