Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

KATEGORIE

11. 06. 2021
0
0
132
Autor
Rendlík

Hnul brvou jako strunou.

Zazněl zvuk, střídmí pohledný.

Útok na svět, než začne se vrtět.

Duše porušila již věky dané klišé.

Zapleten do dávky stručného zakletí

 

Letím do dály i do šíře věčného stětí.

Štěstí kde ho brát, než se suše počuráš.

Vzhled vzlet povrchností, suché rozcestí.

Dekapitace jeden sek a jsi kratší o čest.

Možná i o život kdosi tam vlezl má domeček.

 

 

Noční můra ve dne, zalez tma je tvá pohoda.

Kroky nuzné obdoby lidství, proč se dále trýznit.

V povětří vítr mně neděsí, orel vzal si rozcestí.

Jsem v tmách na cucky rozdělán, zač a proč teď.

Veď se tím slzy v tmách, zarputile hledal nebe.

 

Rozechvělí panická porucha ta tu velí, nekompromisně.

Údolí stínu utápí se v kamenném kolísavém ponětí.

Troska tebe vedle mně, vstaň a popolez, křič vesmírem.

Zajatý, odňatá slova plná hřebíku, vezmi za kliku už tam blil.

Surový omezený něco jako člověk hledal nenašel však nic 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru