Smutná a zbytečná smrt po první dávce vakcíny

   Z určitých osobních důvodů se mě velmi hluboko dotkla náhlá a neočekávaná smrt známého slovenského rozhlasového moderátora Jula Viršíka. Dožil se pouze 56 let.

   A celé je to o to smutnější, že jde o zbytečnou smrt, ke které nemuselo dojít. No a právě proto, aby k podobným úmrtím nedocházelo, vznikl tento text. Má být v něm ukázáno, jak se správně rozhodnout ohledně vakcinace. Dozvíte se, co musí být absolutně klíčové při našem rozhodování a čeho se je třeba nutně držet, abychom se rozhodli správně. Abychom se rozhodli úplně jiným způsobem, jak se rozhodl Julo Viršík, který byl oklamán a podveden odborníky, ale žel, také jeho vlastní slepou důvěrou ve vědecké poznání.

   O takovémto druhu informací se nikde jinde nedozvíte, a to ani dokonce v církvích, kde by o tom přece měly něco vědět. Tento text má být pro všechny čtenáře určitým poučením ze smrti Jula Viršíka. Ten totiž již s největší pravděpodobností tam, na druhém břehu bytí došel k poznání svého omylu, a určitě by si přál, aby stejný omyl neudělali také jiní. Následující text tedy lze vnímat i jako jeho odkaz pro nás z druhého světa.

   Julo Višík napsal na sociální síti dne 18.4. 2021 o očkování toto:

   "Ušla se mi AstraZeneca a bylo to bez problémů, pokud nepočítám mírně zvýšenou teplotu, která se po chvíli vrátila do normálu. Těším se již na druhou dávku a doufám, že nás čeká lepší léto, než to minulé.

   Věřím vědcům, věřím datům a věřím svému vzdělání. Jsem zvyklý číst s porozuměním, vybírám si zdroje a dbám i na svou informační hygienu".

   A pak dodává:

   "Dejte se prosím očkovat čímkoliv, čemu důvěřujete."

   Žel, Julo Viršík již druhou dávku AstraZenecy nestihl, protože o několik týdnů nato zemřel na náhlou zástavu srdce. Stalo se tak navzdory jeho důvěře k vědcům, navzdory jeho důvěře v data i navzdory jeho důvěře ve vlastní inteligenci. Stalo se tak proto, že Julo Viršík nevěděl, že všechny jím jmenované věci, na které se při svém rozhodování spoléhal, nejsou vůbec dostačující. Nevěděl, že v každém z nás existuje ještě něco mnohem vyšší a zásadnější, než všechno ostatní, čeho se je třeba držet vždy při vážných životních rozhodnutích. Co je to?

   Je to naše srdce!

   Julo Višík zodpovědně zvažoval všechny činitele, pouze svého vlastního srdce se nezeptal! Kdyby tak ale udělal, jeho srdce by mu určitě dalo vědět, jak se má právě on osobně při tomto vážném rozhodování zachovat. Kdyby se Julo Viršík ptal hlasu svého srdce, vyslechl ho a řídil se jím, byl by dnes ještě mezi námi. Poslouchal však něco jiného a rozhodl se na základě něčeho jiného, a to ho zabilo!

   V současné době jsme vystaveni masivní propagandě zaměřené na to, abychom se dali očkovat proti covidu. Doléhá na nás z televize, z rozhlasu i z poštovních stránek, plněných letáky o pozitivech očkování.

   Všechny hlasy politiků a odborníků jsou však pouze hlasem rozumu! Jsou jen rozumově jednostranné! Ale člověk je bytostí mnohem komplexnější! Člověk je bytostí nejen rozumu, ale také srdce! A právě srdce nás dělá lidmi!

   Pojem "srdce" je třeba vnímat pouze jako obrazný výraz pro pojem "cit". Pokud tedy říkáme, že bychom se měli řídit svým srdcem znamená to, že bychom se měli řídit svým citem. Nebo jinak řečeno, svou intuicí, která nám v každé situaci naznačuje, jak se je třeba zprávě rozhodnout. Jak se je třeba správně zachovat nejen z hlediska rozumově krátkodobého, ale také z hlediska duchovně dlouhodobého. Neboť cit a intuice reprezentují naši lidskou duchovní podstatu, a ta je schopna nahlížet mnohem, mnohem dál, než je toho schopen náš rozum.

   My lidé jsme totiž bytostmi ducha, což znamená, že máme být také reálně v běžném životě bytostmi srdce, citu, intuice a svědomí. Především tyto činitele musí tvořit základ každého našeho rozhodování pokud chceme, abychom se rozhodli správně. Toto platí v současnosti zejména v souvislosti s očkováním proti covidu, při kterém  jde mnoha lidem o jejich život.

   Náš rozum musí být v tomto případě pouze doplňujícím činitelem a ne činitelem jediným a rozhodujícím. Jinak to skončí tragédií tak, jako v případě Jula Viršíka, který byl přesvědčen o tom, že při našem rozhodování stačí víra ve vědu a víra ve vzdělání. Že stačí číst s porozuměním, vybírat si zdroje a dbát na svou informační hygienu.

   Jak se však žel ukázalo, nic z toho nestačí, pokud člověk nedbá hlasu svého srdce. Pokud neposlouchá hlas svého srdce, ba ani netuší, že tento hlas v něm existuje. Ale právě ním bychom se měli ve všem řídit.

   Kdyby měl nešťastný Julo Viršík k dispozici tento typ informací a byl by je také využil, mohl tu  být teď ještě mezi námi. Ale když se již stalo to, co se stalo a dopadlo to tak, jak to dopadlo, ať aspoň není jeho smrt zbytečná a poslouží mnoha dalším lidem k tomu, aby se z ní poučili, a při každém svém zásadním životem rozhodování se od nynějška ptali především hlasu vlastního srdce, projevujícího se citem, intuicí a svědomím.

   V současnosti je mnoho lidí, kteří váhají, zda se mají dát očkovat, nebo ne. Jsou nerozhodní a nejasně v sobě cosi tuší, co jim nedovoluje plně se ztotožnit s jednostrannou propagandou našeho rozumového materialistického světa, přesvědčujícího všech o výhodách očkování a o jeho naprosté bezpečnosti. O tom, že je to lež vypovídá nešťastný osud Jula Viršíka. A proto chci varovat všechny ty, kteří mají v sobě nějaké nejasné tušení, že by věci mohly být také jinak, než se oficiálně tvrdí, ať nenechají své tušení, své cítění a hlas svého srdce přehlušit agresivním hlukem materialistické rozumové propagandy.

   Jsme lidské bytosti, a proto jsme povinni řídit se ve všem hlasem svého srdce! Hlasem své intuice, svého tušení, svého citu a svého svědomí! Čili hlasem svého ducha! Ten jediný má totiž na zřeteli náš prospěch skutečný, dlouhodobý a trvalý, a ne jen prospěch krátkodobý, nabízený nám rozumem.

   Tyto skutečnosti je však třeba chápat také v trochu širších souvislostech. Lidé na naší zemi i celkově ve stvoření žijí v určité škole života, a v této škole absolvují různé vyučovací lekce. Jednou z nich je také lekce správného rozhodování na základě hlasu našeho srdce, kterou jsme již dávno měli mít správně zvládnutou. Již dávno jsme se to měli naučit a již dávno se to pro nás mělo stát samozřejmostí.

   Ale protože velká škola života se blíží k velké maturitní zkoušce, vyučovací lekce jsou stále tvrdší, přísnější a nekompromisnější. A v současnosti začínají být až tak tvrdé, že správné rozhodnutí na základě hlasu našeho srdce bude pro nás znamenat život a ignorování tohoto hlasu bude pro nás znamenat smrt. A i když snad ne smrt, bude to určitě něco, co na nás velmi těžko dopadne, abychom prostřednictvím našeho osobního prožití, nebo prostřednictvím prožívání našich nejbližších konečně pochopili a konečně se naučili, jak se je třeba správně rozhodovat, a jaké bolestné a tragické jsou důsledky toho, pokud se rozhodneme nesprávně.

   Lidé si však nechtějí uvědomit, že žijeme v zásadní a klíčové době, jaké na zemi ještě nebylo, i když to, co se dnes kolem nás děje by mohlo každému otevřít oči. Velká škola života v našem stvoření se blíží k maturitě a my ji buď složíme a po jejím úspěšném absolvování postoupíme do vysoké školy života, nebo na celé čáře propadneme a do vysoké školy života se nekvalifikujeme.

   No a jedním ze základních duchovních kvalifikačních předpokladů je schopnost správného rozhodování ve všech životních situacích na základě hlasu svého srdce. Nebo jinak řečeno, na základě hlasu našeho ducha, citu, intuice a svědomí. Současná doba postaví každého člověka před nezbytnost vážných životních rozhodnutí, a každý z nás sám za sebe bude muset ukázat, jak dokáže tuto lekci zvládat. Zda správně, nebo nesprávně. A správnost nebo nesprávnost svého rozhodnutí pocítíme okamžitě velmi zásadním způsobem na vlastní kůži. Ve velké škole života se totiž každý známkuje sám, a to prostřednictvím svého vlastního prožívání.

   PS. Žijeme v zázračném stvoření, plném symboliky, jen je třeba tuto symboliku správně dešifrovat a číst. Julo Viršík zemřel na zástavu srdce. Zradilo ho jeho vlastní, zhrzené srdce, jehož názory a úsudkem pohrdl při svém rozhodování. V žádném případě proto nepodceňujme vnuknutí našeho srdce. Ptejme se na jeho názor, naslouchejme mu a řiďme se tím, co nám napovídá prostřednictvím citu.

   PS. 2: Po napsání tohoto článku jsem na internetu narazil na oficiální prohlášení po provedení pitvy Jula Viršíka. Říká se v něm, že nezemřel na následky očkování. Že zemřel na ojedinělou srdeční vadu.

    Je ale známo, že některé vakcíny způsobují zánět srdečního svalu zejména u mužů, což znamená, že jistým způsobem přece jen atakují právě srdce. Pokud měl Julo Viršík nějakou srdeční vadu, byl by bez očkování určitě ještě žil. Možná pět, nebo deset let. A možná i mnohem déle. Jednoznačně to tedy znamená, že kdyby se nedal očkovat, ještě by žil.

    Milý pan Viršík, čest Vaší památce!

    PS. 3: 24. května nečekaně zemřela dlouholetá novinářka Dáša Šebanová. 26. května ve věku 48 let zemřel bývalý sportovní komentátor Andrej Miklánek. Zemřeli nečekaně a náhle. A všichni tři, včetně Jula Viršíka, byli "očkování" experimentální vakcínou! Je to pouze náhoda?

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/