MLUVIDLO

Cesta plna mihotajících oděrků.

Záškub, že by poslední, poslechni 

Útok zcela lingvistický, nelidský

Svět už není ležérně bodrý, jen žeh.

Svěs letargicky nutně podlý, tiše modrý. 

Krátký trailer, obr stínu.

Objev sarkastickou sílu.

Plivl jed, nařkl opiový svět.

Dotčen, uzamknut, nastrčen.

Zlost prověřena staletými chtíči,

Svými stíny, vlet cíleně zaměřen.

Tečka, slzu z oka trudně mačká.

Spadlý hvězda ta se dočká.

Nářek let už dávno odejmutých.

Plitce řvoucí, řka, jen kolemjdoucí.

Vlit prozkoumán a suše zbit.

Niť píše knihu, na plátno bezzubé.

Zítra tam již už nic nezbude.

Jen protáhlé nic zvoucí strojvedoucí.

K činům potažených kůžemi mrtvolnými.

Slez skrze krku světa, leť brutalita čeká.

Kradmý pohled, zorné pole plné brambor.

Tábor smrti smrt si kupí, nácek hubu plnou moru.