Love letter

Jo, zalíbil ses mi fakt hodně.  

Asi tak na druhý pohled. Asi po nějaké Tvé stupidní historce. Všechno se mi na Tobě líbilo. 

Nejvíc však, jak sis na nic nehrál. Asi prostě proto, že Ti bude za chvíli 40. Žádné masky, prostě Ti bylo fajn.  

Líbilo se mi, jak jsi tancoval. Od pasu nahoru. Ruce Ti lítaly do všech stran a od pasu dolů...statické. Asi jako všichni djové. Pěkně ses do toho ponořil a zpíval sis. Prožíval jsi to jako by ty texty vycházely z Tvojí duše. Prostě sis to čistě a krásně užíval a asi si takhle užíváš celý svůj život. Líbí se mi to. Strašně moc mě to bralo.  

A pak když jsi hodil ploužáky a mačkal mi zadek, zkoušel tahat za šňůrky šatů a doprovázel to nějakými hloupými kecy, byla jsem v sedmém nebi. 

Bylo Ti líto, že jsi se pak nevlezl na zadní sedadlo auta vedle mě, abys mě mohl nenápadně trošku ošmatávat. Mi to bylo děsně líto.  

Když jsi pak přede mnou seděl na posteli celý velký a nádherný, nemohla jsem se na Tebe vynadívat. Nevěděla jsem, jak to před ostatními udělat, abys na mě sáhl víckrát. Ale alespoň dvakrát ses dotkl. Ty dva doteky jakoby se mi do stehna a do lýtka vypálily. Byla jsem jako paralyzovaná. Chtěla jsem křičet: “Já chci, aby tady zůstal na noc!” Na mazlící noc v náručí.

Koukala jsem na Tebe a v hlavě měla jen jedinou myšlenku: Chtěla bych Tě pro sebe. Nejraději bych si Tě zítra zabalila do auta a vzala si Tě domů.  A prostě a jednoduše bych si Tě nechala. Dělala bych s Tebou všechny ty zábavné věci, které chci v životě dělat... Třeba poslouchat hudbu v mém malém prázdném bytě, tancovat okolo ve spodním prádle jako blázen a lžičkou přitom vyžírat dužinu z melounu. Ty by ses mi smál a říkal, že jsem fakt originál. Já bych poskakovala, usmívala se a se špinavou pusou Ti odpovídala: “Ne ne, jen bipolární magor!”