Kuchyňské rozhovory - Jetel

Jetel

(16.6.2021, středa odpoledne)

(Účastníci debaty – Ing. Martinovský, Josef Martinovský, t.č. v oktávě na gymnáziu, MUDr. Benda, t.č. v důchodu (90 let). Rozhovor se odehrává v zahradním altánu. Na stole leží několik prázdných talířů od oběda, košík s nakrájeným chlebem, hořčice, BBQ omáčka, jedno rajče na dřevěném prkénku, džbán s vodou a pár sklenic. Dále je na stole malá vázička s odkvetlými sedmikráskami, plácačka na mouchy, výtisk Deníku N. Na stole stojí také monitor a notebook, jelikož Ing. Martinovský využívá altán jako homeoffice.)

 

MUDr. Benda: „Pepo, posekej trávu.“

Josef Martinovský zvedne oči od knihy: „Ne, teď ne.“

MUDr. Benda: „Proč?“

Ing. Martinovský: „Teď to sekat nebudeme. Je vedro a tráva se teď sekat nemá. Je pak náchylná k uschnutí. Počkáme, až budeme vědět, že končí vedra a má přijít nějaký déšť. Pak to posekáme.“

MUDr. Benda: „Je tam jetel, ten se musí posekat.“

Ing. Martinovský: „Proč?“

MUDr. Benda: „Je to plevel.“

Ing. Martinovský: „A co byste tu chtěl mít?“

MUDr. Benda: „Trávu.“

Ing. Martinovský: „A víte, že se tomu říká zelená poušť?! Že dnes mít jen pěkně sesekaný trávník už dávno není trend.“

MUDr. Benda: „Jetel je plevel.“

Ing. Martinovský nervózně: „Teď vám přece říkám, že dnes se spíš prosazuje myšlenka nemít jen trávník, ale něco jako louku. Na nízkém posečeném trávníku nic nežije, proto se tomu říká zelená poušť.“

MUDr. Benda: „Ten jetel vysemení a už to bude všude.“

Ing. Martinovský se podívá směrem do zahrady: „Vždyť už to je všude.“

Josef Martinovský se směje.

Ing. Martinovský pokračuje: „Musíme si říct, co vlastně chceme. Vy tedy chcete jen trávník?“

MUDr. Benda: „Ano.“

Ing. Martinovský: „Proč?“

MUDr. Benda: „Mají to tak v Anglii.“

Ing. Martinovský se podívá upřeně na svého tchána: „No, na to nevím, co úplně říct… Chcete mi tedy říct, že podle vás je ideálem fotbalový trávník?“

MUDr. Benda mlčí.

Ing. Martinovský cítí, že jeho argumenty vítězí: „To asi ne, že?!“

MUDr. Benda se napije kávy: „Je to plevel.“

Ing. Martinovský zvýšeným hlasem: „Ale je přece lepší, když na té trávě rostou nějaké kytky, jetel, sedmikrásky, pampelišky…“

MUDr. Benda: „Jitrocel.“

Ing. Martinovský pokračuje učitelským tónem: „No, třeba. A víte, pane doktore, že to jsou vlastně všechno léčivé rostliny?!“

MUDr. Benda: „Jitrocel?“

Josef Martinovský: „Na kašel.“

MUDr. Benda: „Pampeliška.“

Ing. Martinovský: „No, ta to má dokonce v názvu, pane doktore. A všechny tyto květiny rostou na louce.“

MUDr. Benda: „Tohle není louka.“

Ing. Martinovský: „Ano! Já vím, že je to zahrada, ale proč by tady nemohla růst třeba pampeliška nebo jetel? Vždyť je to navíc krásně barevné.“

MUDr. Benda: „Pampeliška na louce?“

Ing. Martinovský: „A kde tedy podle vás roste pampeliška? Roste snad v lese?“ Nervózně se zasměje a pokračuje: „Všechno to roste na louce a louka je život!“

MUDr. Benda: „Neroste na louce.“

Ing. Martinovský: „A kde tedy?“

MUDr. Benda: „Na rumišti.“

Ing. Martinovský hledí opět na svého tchána: „Teď jste mne tedy dostal.“

MUDr. Benda se napije kávy: „Pepo, vezmi tu sekačku…“

 

Je horký letní den, jako kdyby počasí chtělo vynahradit letošní chladný duben a květen. Na jetel se slétávají včely z okolí.

---