Člověk vzpřímený?

Mysl bez poskvrny,

přesto samý šrám,

stesk lemující dny

v duši usadil se nám,

ostřím jizví ji krustu,

bolest zoufalstvím projde,

broušení diamantu

bez stigmat se neobejde,

srdce trýzněno jest samotou,

beznaděj krvavý odstín dolije,

ikony válečných hrůz nahotou

falešnou něhou lid nepřebije,

skelná tříšť kalí slzy v očích,

odlesky snů mlhovinou zmámeny jsou,

místo jmen čísla na zápěstích,

výměnou za hrdost vzpomínky nesou

samozvaní zástupci pána tvorstva

prapory a erby, ubohé symboly nadutosti,

zabíjení pro moc a další zvěrstva,

na krásy života zapomnělo se, z hlouposti.