Nevědomky

Ano, máš tam jakési preventivní hlášení čtenářům, že píšeš sám pro sebe podle vlastních, dávných pravidel. Avšak, jakmile báseň nesměřuje do šuplíku, ale je zveřejněna, vystaví se všanc kritice.

Přijde mi to expresivně napsané, jistě k zamyšlení. Vazby spíše chatrné než vázaného verše, sotva pohromadě držící. 

Píšu sám pro sebe

Moje první a jediný pravidlo

Který sám pro sebe 

Jsem kdysi přijal

A j z těch posledních sil

Ne přestával plnit

Zajal nevýhodnou pozici

O čem nejde zjistit

Jak moc ceny mezi sebou  lišej se 

Jak to vypadá zboku

V srovnání s tím 

Když já 

Přitom 

Se nacházím zevnitř

- Nezáleží 

Jestli se někdy proslavím

Jestli někdo to uslyší 

Ale ne pochopí ten smysl

Jenom protože 

Jako vždy - zase

Bude to tak chtít

Kdybych věděl 

Kam to přivede potom

Stejně - Ne přestal bych

Mně o to ne jde 

Co není tady a právě teď 

Jak to potom dopadne

Nemám zájem se dozvědět 

Odpovědi na to všechno.

Stejně - Jako každý člověk 

Jsem víc než bůh.

Jsem doopravdy schopen na všechno -

Nechat spolu s tím posledním

To svoje

Místo-  výměnou za nic

V určitou chvíli 

A proto jsme na tom 

Podobně společně všichni

Zradit lidstvo tím

Že beru je za debily

A proto přesvědčím se v tom 

Že dokážu někomu pomoc

Něco ovlivnit 

Proto 

Jen to zhorším ještě víc

Nevědomky_

Ve svým mozku sám pro sebe

- Nic víc

Být vždy nešťastný

Furt něco ctít a chtít 

Ale ne mít 

- je to furt zatím

Jako na dosah ruky

A co vlastní - se ne váží

Ano - v tom jsme podobné

Daleko nikdo ne utekl 

Od svého stínu v poli 

Při jasnému počasí poledne