Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVysvobození
22. 05. 2002
1
0
982
Autor
_fantomQ_
Na cvíli jsem uvěřil tomu snu, že mě máš ráda, že se probudím vedle tebe, že se budeme spolu milovat, že budeme spolu snít a žít. V celém pokoji je tvá vůně. Ležím v posteli. Jsem rozlámaný. Na stole tvůj prstýnek. Září tam sám. Na zemi skleničky. Tvoje je rozbitá. Na ní rtěnka. Fialová? Růžová? Jaká vlastně byla? A jakou barvu mají tvé oči? Slunce je dotěrné! Snaží se dostat ke mně a vytáhnout mně z postele. Nechce se mi vstávat. Chci ležet. Strašné ticho. Vůbec nic není slyšet. Jen ticho. Chci nejčernější tmu. Chci zavřít oči. Zavřít oči a zemřít.
Skvělé... trochu mi to připomíná ono slavné rozjímání Hamleta... spíš ten poslední motiv o spaní a smrti... * jako hrom!