Krvesaj a Nekronella II

„Vy dva jste vážně upíři, Nello?“ zeptala se druhý den ve školní jídelně Nekronelly její kamarádka Laura. „Všichni říkají, že se scházíte s Vendelínem na hřbitově. Teda s Vladem, jmenuje se tak, že?“ opravila se.

„No jasně že jo,“ ledabyle opáčila Nekronella, která se do své upíří role již zcela vžila. Dělalo jí moc dobře, že celá šestá třída o přestávkách probírá její spojenectví s temným upírem Krvesajem. „Když se jednou staneš upírem, tak je to navždy. Teď se jmenuji Nekronella a Vlad je prostě Krvesaj!“

„Takže vy nám teď jako budete pít krev?“ zeptala se plaše Laura po chvíli ticha.

„Neboj, krev ve škole sát nesmíme,“ spustila sebevědomě Nekronella. „Podle upírských zákonů je možno pít krev až po setmění. Jsme noční lovci a kromě toho by hrozila dvojka z chování.“

„Nebudou nám pít krev,“ otočila se Laura na ostatní spolužáky, kteří tiše seděli u vedlejšího stolu. Po těch slovech zavládlo ve školní jídelně značné uvolnění.

„A kde je Vlad?“ zeptala se opět Laura, která si zřejmě dala za úkol být jakýmsi vyslancem lidí při komunikaci s třídními upíry.

„Vlad se rozhodl poobědvat na hřbitově,“ nenuceně opáčila Nekronella. „Většinou si tam chytí něco menšího, nebo jen tak rozjímá o záhrobním světě. “

„A vážně nejste vidět v zrcadle?“ vyzvídala dál Laura.

„Většinou ne, jen v těch moderních,“ začala ji ihned poučovat Nella, která si vše dopředu nastudovala na Wikipedii. „Ve skutečnosti nejsme vidět jen v zrcadlech ze středověku, v moderních zrcadlech normálně vidět jsme.“

„A co sluneční světlo,“ pokračovala se výslechu Laura za obdivných pohledů zbytku třídy. „Včera jsem tě viděla po obědě na hřišti a vypadala jsi dost v pohodě.“

„Tohle už se taky změnilo,“ opáčila ledabyle Nella. „Od začátku průmyslové revoluce je vlivem skleníkového efektu UV složka slunečního záření o dost slabší, takže od druhé světové války můžeme normálně vycházet.“

„Ty jo, to je síla!“ netajila se obdivem Laura. „Vy upíři jste prostě skvělí!“

„Tak děti, přestávka na oběd už skončila, šup zpátky do třídy!“ zatleskala jejich třídní učitelka Olga, která se v jídelně náhle zjevila. „Ještě máme dvě odpolední hodiny, na které se určitě moc těšíte. Dějepis a matematiku!“

„Nechceš ji vysát?“ zeptala se šeptem Laura Nekronelly.

„Možná později,“ odtušila tajemně Nella a způsobně odnesla tác do stojanu.