I věk má své kouzlo

František pomohl své ženě do schodů, v kupé ji pověsil kabát a jejich ruce se spojily v ujíždějícím vlaku. Náš syn nikdy nezapomene, pohledem zavadil o kytici tulipánů, kterou stále svírala v rukou. Dobře jsme ho vychovali, tatínku. Vytáhl ovocný bonbon nabídl Mařence a papírek nastokrát složený vložil zpět do kapsy. Do kupé svítilo slunce a jejich bílé vlasy hnaly se s časem. Mařence spadla hlava na jeho rameno, seděl nehybně, ty staré kosti vzdorovaly proti každému pohybu jen aby ji nevzbudil. Pohladil ji po vlasech. Mařenko! Vystupujeme. Opět ji chytil za ruku a odkráčeli svým směrem.