Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNikdykde 52.
Autor
Benetka
Dnes když za ním přišla byla tak...
Tak POMILOVÁNÍ hodná!
Hezké šatičky s květinkovým vzorem. A ten zbytek stále týž.
Asi pět minut mu něco povídala a pak řekla:
KDYŽ SE NA MĚ TAKHLE DÍVÁŠ TAK PAK VLASTNĚ ANI NEVÍM PROČ JSEM ZA TEBOU PŘIŠLA.
A...
I to je svým způsobem vyznání.
Protože prostě Ona VÍ že se na Ni dívá
ZAMILOVANĚ
A ANI SE MU PŘITOM
NEPOTÍ DLANĚ
I když je tzv. horňák tak se Jí nekoukal do výstřihu ale pouze a jen do těch
ZLATOHNĚDÝCH
Očí.
A Ona VÍ že by Jí splnil VŠE (Vysoká Škola Ekonomická) co Jí na těch očích vidí.
Jenže...
Ona už ji dávno má.
Je přeci slečna inžinírka!
Je to už hezkých pár dnů co Jí napsal že pro něj TOUŽIT snad i možná znamená VÍC než MÍT. (VLASTNIT?) Ne tak zcela to pochopila. Leč ani to nečekal. I slíbil Jí vysvětlení ale to je asi tak stejná realita jako moMentálně let ke hvězdám.
Prostě:
Ona žije v jiném Vesmíru.
Paralelním.
Ty světy se sice na jeden mikromilimetr dotýkají ale to je taky asi tak VŠE.
Avšak!
Občas se protnou.
A to je to prokletí...
Pije už on neví kolikáté pívo a cítí že mu strašně smrdí nohy.
A tak aspoň že čich stále slouží!
Se smradlavýma nohama se stále ku lásce plouží...
A není to tak dávno co přál si žít za Velkou Louží
Přitom cítí...Jak...Jeho dny se...Dlouží......
DNES.