Maraton

Běžím pustinou,

myšlenky rozmazané,

přemítám jestli nemá cenu řešit existující překážky,

já radši ty, co nejsou na prodej 

utíkám v šeru,

a chytit se není čeho 

v levém rameni mě brní, 

za čím vlastně pospíchám, 

ta pravá mi dává naději, 

že je snad světlo za čím doběhnu

puchýře svrbí, 

pořád se nerozednívá

možná utíkám před odpovědí,

že láska kterou jsem zavrhl,

má delší nohy než ta která mě předhání

chci se zastavit, ale přitom ne zakopnout, 

padám vstříc svitu raději,

neohlížím se, zbyl za mnou prach? 

slzy zaschlé, přikryté, 

pláč mě doprovází

vězím v naději