U stolu

Stín chleba ráno z talíře snídám  

zpívá své žalmy už první tramvaj

do čar mých v dlani dlouze se dívám

zahřívám ruce u stolu o čaj.

Život mi píše do nich své psaní

že jsem jak papír jak bílý list

že každá ztráta je nalézání  

jen se již naučit ty zprávy číst.

Pak vložím psaní do obálky ze světla

které již vrhají do ulic skla

a poznám k večeru, zdali jsi přečetla

a jestli doufat smím v mlčení tvá.

Vím, že jsem návrat jen srpnových Perseid

jako když zajiskří v očích ti jen

jako ten který tě přichází navštívit

a ty si pomyslíš, že je to sen.