ABSOLUTNĚ

To je ale nedorozumění, já je nepoužívám proto, abych se zviditelnil, ale proto, že mi byla vyčítána záměrná a přehnaná složitost, kryptičnost, zašmodrchanost, odkazovost a komplikovanost. Ba dokonce mi někdo tuhle napsal, že jsem literární snob, což je blbé, protože jsem po chvíli přemýšlení musel uznat, že to bude asi pravda. No ale co s tím? S tím snobstvím nic nenadělám, a to ostatní se dá mírnit zmíněnými odkazy - však je spousta knih, například moje oblíbené Jméno Růže od Eca, které mají vzdadu ještě samostatnou tlustou knihu vysvětlivek, takže při čtení musíš jako kokot listovat tam a zpět. Hypertext vše usnadňuje - nemusíš listovat, klikáš, a ani klikat nemusíš, stačí nad odkazem podržet myš, a obdržíš vysvětlující tooltip.

Revoluční pomůcka pro chronické a kompulzivní komplikátory!

Tak to je nádherné dílo, konečně jsem ho po menších nesnázích našel. Jsi opravdu velký Básník, Norsko, Norsko 1, Pedagogu, Hufnágle, nebo jak se to vlastně jmenuješ, já už jsem se v tom bludišti tvých aliasů ztratil. Jestli jsi učil děti, dospělé, kočky, psy, nebo jiné životní formy, jistě na tebe se slzami v očích dodnes vzpomínají - mě jsi asi dvě hodiny učil, jak mám najít v tvém tvůčím kompozitním kompostu démant mě věnované básně, a vyčerpalo nás to oba, ABSOLUTNĚ. 

Dal bych ti to do platinového výběru, ale nemám k tomu zřejmě oprávnění, a i kdybych měl, nevěděl bych, jak se to dělá. Takhle alespoň mohu tvé dílo nechat zapsat tuší kaligrafií nějakého věhlasného Mistra, a pověsit si je nad bránu svého obydlí, aby se tou nádherou mohli kochat všichni, kdo ke mě jdou na návěštěvu. Tedy kdybych měl obydlí, a kdyby to obydlí bylo moje. A kdyby mě chodili navštěvovat lidé - jsem totiž z nějakého důvodu naprosto neoblíbený, a léta si lámu hlavu, proč to tak asi je. 

Něčemu jsem se od Tebe ale, jako od bývalého pedagoga (pokud jsi jím tedy opravdu byl), přece jen naučil. 

Naučil jsem se mitigovat inherentní kýčovitost vlastní tvorby metodou vskutku unikátní a do tohoto dne mě neznámou - prostě místo vyumělkovaných metafor a pečlivě konstruovaných obratů rozsypu po mezi řádky pár chlapáckých vulgarismů, a psát budu "jak mi zobák narost", a kýč zmizí jako ďábel postříkaný z kropenky. Takže kdybych chtěl parafrázovat tu tvojí ... tvorbu, jakože nechci, protože k dokonalé básni nemá smysl cokoliv dodávat, napsal bych něco jako:

"Si myslim, že máme dnes hotovo.

Štípaj mě tvoje přesný hlášky,

jako v prdeli volovo."

Nějak takhle - samozřejmě to chce nejdřív léta praxe a cizelování, abych dospěl k té správné chlapácké jakoby ledabylosti, která jako drsný štěrk ukrývá pod nevábným povrchem tlustou vrstvu démantů literárního mistrovství. 

Protože - ruku na srdce - není větší tragédie, než když jeden nabubřelej jouda tupě napodobuje jinýho joudu, dyž neví, vo co de, není-liž pravda, Mistře, hehe...

BTW Hufnágla vode mě pozdravuj, esli teda eště nešťouchá kytky vodspodu, esli víš, co myslím, hehe. Jednou hybatel, na věky hybatel... Pokud Hufnágl nejsi ty sám. I tak ale můžeš pozdravovat sám sebe - ale zdvořile, není větší tragédie (Joudy teď nechme na okamžik stranou), než být sám sobě hulvátem.

Tak placáka na závěr, jak říká dcera - a do smrti dobrý, jo?