Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZA ZRCADLEM
Autor
Ozzozorba
Vše co máme je vlastně jen vypůjčené. Ať už je to dům, naše tělo, rodina nebo svět. Vše je jen na chvíli a jednoho dne se musí rozpadnout. Nevíme jak vznikly atomy, nevíme jak se tvoří naše buňky a z jakého zdroje to vše roste. Ani naše tělo nám nepatří. Toto může znít divně, ale jděte ven na ulici a člověk, o kterém jste nikdy neslyšeli vám může rozbít hlavu. Jinak řečeno vás může zabít. Jak by mohlo být tělo naše, když nám je může každý „trotl“ odebrat.
Když nám tedy NIC nepatří pak musí být vše „falešné.“ Vezměte si NAPŘÍKLAD několik zlatých soch. Jedna znázorňuje člověka, jedna kohouta a jedna třeba červa. Každá z nich váží 300 gramů. Za kterou dostanete nejvíce peněz, když ji prodáte klenotníkovi, aby ji roztavil? Červ, kohout i člověk budou mít stejnou hodnotu. Jestliže hodnotíte PODSTATU, musí být cena vždy stejná. Dokud jsme spojeni se jménem a tvarem, vidíme červa nebo kohouta. Co tedy jsme, když odstraníme naše jméno a tvar? Kdo vlastně jsme? Co zůstane? Podstata. Když se podíváte na svou tvář do zrcadla vidíte snad dvě osoby?
Mohutně investujeme do své logiky, do svého VIDĚNÍ SVĚTA. Klíčová otázka je: Jaký je SMYSL NAŠEHO ŽIVOTA. Pro maminku může být smyslem života dítě a má v tom jasno! Pro sportovce zase sport a silné tělo. Pro jiného je smyslem života láska a další prahne po moci. Bez smyslu života nedovedeme žít. Ale jaký má smysl naše Já? Já, které není zabarveno žádným chtěním mít to nebo ono nebo být tím či oním. Jaký smysl má čiré bytí?
Možná že děláme jednu ZÁSADNÍ CHYBU. Chceme mít věci pod kontrolou. Nedokážeme je nechat jen tak být. Nedokážeme se uvolnit a neustále musíme něco kontrolovat. Jsme podezřívavý a přilháváme si. Důvěra je pro nás nepřátelská emoce. Nemáme radost z toho, že NEVÍME. Nemůžeme v noci spát a neustále přemýšlíme. Chceme kontrolovat své emoce i své zdraví.
Ale říká se, že mimo Já neexistuje nic. Že neexistuje žádná vzdálenost. Vše co opravdu máme je vlastně jen naše Já. Vše ostatní je VYPŮJČENÉ. Dům, tělo, rodina i svět. Ať už chceme nebo nechceme. Vše je dočasné a jednoho dne se musí rozpadnout. NIC nikomu nepatří.
16 názorů
Tu knihu mám u postele a čtu ji každou chvíli. Chce to číst mnohem pozorněji nejen to, co Musaši sám napsal, ale též to, co je tam napsáno o něm. Jeho podrobný životopis.
Musaši byl nejlepším samurajem středověkého Japonska a bojoval s tvrdou ocelí. Měl krátký i dlouhý meč. Přečti si knihu Pěti kruhů od Musašiho.
O magii nevím zhola nic, a proč mám takový nick? Protože můžu. Na duchy nevěřím, i když možná čemu já říkám duše, tomu ty říkáš duch. Jenže ty nejdou vidět, jen cítit. Pokud má někdo zrakové halucinace, měl by si zajít k doktorovi.
Ozzy,
můj historiský předchůdce v soubojích nikdy(kromě jedné jediné vyjímky, kdy se musel bránit osmi útočníkům) nepoužíval skutečný, natožpak magický meč, ale jen dřevěný cvičný meč, veslo, nebo prostě kus dřeva. Pro vítězství je důležitý pouze stav mysli samuraje, nikoli to , co právě drží v ruce.
Bubulíno,
když se tak pomalu seznamuji s tvými postoji, začínám si klást otázku, proč se vůbec vydáváš za čarodějnici. S několika skutečnými čaroději, respektive aspoň co se týče kurzů u naší věhlasné čarodějnice Lilith, jsem se tady už setkal, ale magie, o které toho věděli asi tak stokrát tolik, co ty, jim nikdy nepomohla k literárnímu úspěchu.
...Odhlédněme od pohádkových nesmyslů o upírech a vraťme se aspoň k paraprsychologii. - Je nesčetněkrát zdokumentováno, jak, co se týče výpovědí svědků , tak co se týče fotografické dokumentace, že v zrcadlech se odrážejí jak zmatení duchové mrtvých, tak i nikdy nevtělení duchové. A na tomto faktu patrně spočívá princip zrcadlového sálu.
Zrcadlový sál - mantheum. Děkuji za vysvětlení. Jeden zrcadlový sál byl ve Svatbě upírů (film z roku 1993) - schovávali se v něm lidé před upíry, a byla v tom jistá nelogičnost, protože zdůvodňovali, že v zrcadlovém sále upíři lidi vidět nemohou, protože se upíři v zrcadlech neodrážejí. Já si myslím, že je to nesmysl, protože to, že v zrcadle nevidí upír sám sebe, neznamená, že v něm nevidí nic..teda pokud ten upír není slepý. Druhá věc je, že některé věci děsí nejen lidi ale i ty filmové upíry, takže se třeba zrcadlům očima záměrně vyhýbali, aby je neděsilo, že nejsou vidět. Mně třeba děsí opouštění těla. Nechápu, jak se tyhle věci někomu mohou líbit. Je to příšerné. Naštěstí se pokaždé šíleně leknu, tak to trvá řádově zlomky vteřiny a jsem zpátky v těle s dávkou adrenalinu v krvi. Fujtajbl vespolek. Evokace a podobné věci mne opravdu nezajímají a tak se v nich nijak nevyznám a ani vyznat nechci; alkaloidy používám opatrně, silnější pouze v homeopatických prostředcích. Pro nebotaniky - alkaloidy jsou např. kofein-káva, čaj, theobromin-kakao, chinin-tonic atd. Pokud tomu dobře rozumím, tak smyslovou deprivaci používá každý člověk, který se zasní to jest například si lehne do postele, aby bylo tělo v bezpečí a v myšlenkách se jde toulat říší fantazie, v drtivé většině do svých vysněných světů....říši fantazie říkáte duchovní světy?
Bubulíno,
pokud má s pomocí magických postupů naše duše vstoupit do některého z duchovních světů, dá se toho docílit celou řadou postupů. Může to být v tranzu způsobeném tancem, mohou k tomu dopomoci tzv "čarodějnické drogy", což jsou v šamanismu různé houby, hlavně muchomůrky a v staroevropslkém čarodějnictví tropanové alkaloidy. Dnes se ale nejčastěji používá smyslová deprivace: oddělí bytosti od jakýchkoli smyslových podnětů. Další cestou do duchovních vyšších světů je též mantheum - zrcadlový sál. ...Výše zmiňované postupy ovšem popužívají jen ti, kteří to myslí s magií vážně. Daleko běžnějším postupem je evokace, tedy vyvolávání démonů - pomocníků. My, konzervativní čarodějové věříme, že tito démoni - pomocníci skutečně existují, zatímco parapsychologové věří tomu, že jsou to pouze odštěpky naší osobnosti, respektive jakési její "výrobky".
Ozzozorbo, co zkusit pár pokusů o vlastní překlad? Jdu na to taky, a popíšu i své uvažování: Může to být slovo složené, takže man (ruka, muž) a theum (něco s bohem), takže dokopy: boží ruka, boží dílo....moment, je to něco se zrcadlama, takže vidění odrazu božího záměru nebo by to mohlo znamenat vidět resp. uznávat muže jako boha...to zavání islámem, a to by moje ješitnost nezkousla, bejt dominou ano, ale bejt submiskou? Já? Hehehehe. Hele, vrátím se k tomu vidění božího záměru. A teď už se vážně nechám poddat, co to teda vlastně je. za sebe tipuji odhalení či poznání božího záměru.
Musaši, neznám, a nebo možná že znám prakticky, ale netuším, že se tomu tak říká. Nevím. Na netu jsem nic nenašla, asi stejně jako Ozzozorba. Rozšíříš nám naše obzory, prosím?
Budulíno,
zrcadly se ovšem lze zabývat i z magického hlediska. Víš, co je mantheum?
Teze, že máme vše jen vypůjčené, je s buddhismem zcela v souladu. Vlastně máme vypůjčený i samotný život a budeme ho zase muset vrátit až přijde čas, ať už splníme v aktuální inkarnaci svou karmickou úlohu nebo ne. Tip za filozofický námět k přemýšlení.
TO nejlepší se vymyslet nedá. Nedá se jej ani získat. Právě proto, že už TO máme a všichni. Ale dostat se k TOMU, dostat se k JÁ je to nejtěžší čeho může bytost ve vesmíru dosáhnout ať už jde o mimozemšťana nebo člověka nebo třeba vepře. Jde o probuzení ze všech snů, které se nám zdají nebo z těch které si vymýšlíme a chceme je.
Tip za to, že dílko živě vybízí k zamyšlení a vyvolává otázky, které si můžeme, ale nemusíme zodpovědět.
Sním svůj sen, ve kterém večer uléhám a sním svůj sen, ve kterém večer uléhám a sním... Ve snu je vždycky všechno tolik opravdové. Jsem i já jen něčí myšlenka? Jsem myšlenkou svého Já? Potom by smyslem života byl prožitek a zažití zkušenosti ze žití, z možnosti rozhodování, možnosti výběru. Má mé Já na výběr? Může se rozhodnout, zda se mu budu zdát právě já? Proč chce snít právě o mně? Má mne rádo? Asi ano, když se mu zdám.
Chceme mít všechno pod kontrolou? Ano. Ano, protože se máme rádi rádi a každý chceme pro sebe jen to nejlepší, máme rádi své já, tak jako nás má rádo naše Já. Nikomu nic nepatří, protože každý z nás má všechno.