Příšera

„Dobrý den, potřeboval bych u vás zabít jednu příšeru.“

Stařec na mladíka nechápavě pohlédl.

„Příšeru? Že by tady v mém zahradním jezírku žila nějaká lochneska? O tom bych nejspíš věděl.“

„Znáte Zaklínače? Asi ne, co?“

„Jó, Novák, soused naproti, prý zkoušel zaklínat hady! Toho myslíte!“

Jonáš protočil oči v sloup.

Dědku blbej…!

„Myslím toho od Sapkowského.“

„Sladkovského?“

…a hluchej!

„To je jedno, prostě je taková hra na mobil a v ní musíte zabíjet různý potvory...“

„Já měl kdysi psa, vlčáka, to vám byla potvora!“

„…a ty potvory…“

„Ten mě jednou kousnul…“

„…se vyskytují různě v okolí…“

„…to vám byla bolest…“

„…A JEDNA Z TĚCH POTVOR JE TADY U VÁS, DĚDO!“

„Vnuku?!“

Mladík si povzdechl.

„Prostě bych potřeboval jít k vám na zahradu a zabít ji. Získám za to zkušenosti a nějaké její ostatky, které pak budu moci použít při výrobě lektvarů.“

„A vy tu příšeru teda jako uvidíte na mobilu?“

„Jo a klidně vám ji ukážu.“

„Hm, dobře no. Tak tedy pojďte dál.“

Rezavá branka vrzla a Jonáš vstoupil do zarostlé zahrady.

„Je jen kousek přede mnou,“ řekl mladík, zatímco zíral do mobilu.

„Mmm.“

„Ták…“

„Našel jste ji?“

„Kurník! Ona mi zmizela! Do pytle!“

„Zmizela do pytle?“

„Prostě zmizela, sakra!“

„Hm. A jak vlastně vypadala?“

„Moment, ukážu vám ji.“

Jonáš přejížděl prstem po mobilní obrazovce.

„Počkejte, nemůžu ji teď jako naschvál najít.“

„Nevypadala náhodou nějak takhle?“

„Vypadala… hned ji najdu…“

„CCCO?!“

Mladík odlepil oči od mobilu.

„PANEBOŽE!“

Jonáš vyjekl a upustil mobil.

Na zem však nedopadl.

Zachytil ho totiž dlouhý a slizký jazyk.

Mladík se dal na úprk. Doběhl k brance, ale ta byla zamčená.

„Něccco ti upadlo, zaklínači Geralte!“

Jonáš se otočil a pohlédl netvorovi do tváře.

„Hele, ta příšššera už ssse ti na mobilu zassse objevila!“

„NE! NE!“

„Tak ccco, kde mášššš meč?! A máššš ho vůbec ssstříbrný?!“

„PROSÍM!“ mladík dal ruce před sebe.

„HAHAHA!“

Tráva už nebyla zelená.

 

*

 

„Dobrý den, mohl bych k vám na zahradu? Potřeboval bych…“

„Já vím, jen pojďte dál, Petře,“ řekl stařec mladíkovi.

„Vy mě znáte?“

„Já už toho znám…“ usmál se záhadně.

A kdo by to byl řekl, že se ve svých šesti stech letech naučím lapat lidi pomocí hry v mobilu!

---