Dračí Andělé 2.kapitola

"Hele takhle to vážně nejde! Co po mně vlastně chceš? Já nechci odejít na druhou stranu. Ještě ne! Mám tady hodně nedokončené práce a nemám za sebe nikoho kdo by ji plnohodnotně dokončil či převzal."

"To jsem si myslel i já a vidíš. Svět jde dál svým tempem a KDE jsem já? Kolik lidí si dnes vzpomene kdo jsem byl. Museli se naučit žít bez mých rad."

Snažila si ho nevšímat. Ignorovat přítomnost jeho NE LIDSKÉ a přesto tolik blízké energie. Přistihla se že o NĚM stále více hovoří. S přáteli, dokonce doma s tím kdo stále ještě figuroval na jejím oddacím listě. Vzpomínala na jeho výroky,rady, společné zážitky a začleňovala je do denního života.

Dny plynuly a ona si víc a víc uvědomovala jak je strašně sama a unavená. Kolikrát ji napadlo že odejít s NÍM na druhý břeh by BYLO řešením. Že už přeci dala dětem, lidem, firmě tolik a zpět krom finančního ohodnocení plyne k ní velmi, velmi málo.

Tak jednou zase seděla u pracovního počítače a odpovídala na stále se opakující dotazy klientů, když se ozval ON.

"Podívej buď se za chvíli zhroutíš nebo s tím něco uděláme. Ano měl jsem tě odsud odvézt. Ale mohu také zůstat. Zkusíme náš další společný nestandartní experiment? Přijmeš mou pomoc a dáš si říci?" 

Usmál se a mrkl na ni. Bylo to neskutečné. Kdyby nebyla tím kým byla, musela by se vyděsit s té představy, že ON teď patřící do UPLNĚ JINÉHO SVĚTA tu zůstane s ní a bude jí pomáhat.

To ale ještě zdaleka netušila KAM se bude vše ubírat a jak bleskovým tempem!