Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Svatý Grál

21. 08. 2021
5
4
306
Autor
Gabriel

Hledal jsem dlouho v pradávnem háji,
hledal jsem věky v kamení.
Zazřel jsem odlesk perly v ráji,
to ona mi

dala znamení.

Našel jsem starý klášter v lese,
co dávný poklad schovával.
Však od té doby ve mně křik se nese,
co sáhnul jsem na ten svatý grál.

Ten křik mě v noci soužil, já nemohl jsem spát.

Jen po lásce jsem toužil

a každé noci růže  ve snu šel ti dát

Tak odpusť prosím stárnoucímu básnikovi.
Že když ucítil chuť lásky,
zmocnil se ho strach.
Že již neokusí touhu krásne ženy.
Že jen prach je..
a obrátí se v prach!

 

 


4 názory

napadlo mě úplně drobné rytmické vylepšení

hledal jsem dlouho v dávném háji,

já hledal dlouho v kamení.

Zazřel jsem odlesk perly v ráji,

ona dala mi  znamení.

 

Našel jsem starý klášter v lese,

on dávný poklad schovával.

Od té doby ve mně se křik nese,

co sáhnul jsem na svatý grál.

 

jen ještě takový detail, přijde mi tam moc zájmena jsem

celkový dojem, ano, povedené 


Gabriel
22. 08. 2021
Dát tip Kamamura, blacksabbath

Svatého Grálu může se dotknout každý

Jen věz ze láska probouzí i strach 

Tak to je a bude to asi navždy

 

 


Kamamura
22. 08. 2021
Dát tip Radovan Jiří Voříšek

Z Grálu, smrtelníku, nepij;

neb některá tajemství lidská mysl neudrží,

a pukne jako hliněný pohár tesařův.

 

Však Lovecraft s Chambersem by mohli vyprávět,

když na bledé tapetě hodinového hotelu

spatříš žluté znamení a prolistuješ ty prokleté stránky,

a noční oblohu místo měsíce ozdobí vodopády Carcossy,

Cassildina píseň tě pak jako vábení dávných Sirén

zbaví možnosti setrvávat v tomto světě. 

 

Žádné lidské jídlo pak nezasytí tvůj hlad,

nejprůzračnější voda ani nejomamnější víno neuhasí tvou žízeň,

doteky nejkrásnějších žen nezaženou tvou samotu,

a svit Černého slunce nedodá lesk očím tvých bližních,

které budou navždy vypadat jako krátery bílé tmy

v nesnesitelné temnotě žáru letního odpoledne.

 

Žádná hlína, písek, skála ani mramor pak neudrží tvé nohy,

propadneš se podlahou, podzemím, lávou i středem Země, 

a budeš bez konce padat bezednou mezihvězdnou pustinou,

věčně sám,

zbaven daru bohyně Léthé,

ani živý, ani mrtvý,

jen nadobro, nadobro

ztracený.

 

Tak trestají bohové ty, jejichž zvídavé kroky zamíří z kruhu světla mundánní každodennosti do pustin Prázdnoty, jejíž tajemství nejsou určena lidským očím. 


Vázanost verše neposoudím....ale.....báseň se mi líbí...*/***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru