Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZmatený
Autor
PumPum
Svět. Je nespravedlivý? Je krutý?
Jako malé dítě jsi věřil v barevný svět. Že život je a vždy bude plný dobrodružství. Že ti nehrozí žádné nebezpečí. Že tvým největším problémem je kamarád na pískovišti, který ti nechce půjčit bábovku, nebo ti chce sebrat tu tvou. Maminka to vyřeší ke spokojenosti všech. Umí to vysvětlit. Nadpozemský anděl, který rozpíná ochranná křídla a tvůj život je pevně v jejích rukou. Je bezchybná. V to si věřil.
Jaká rána při prozření. Realita. Facka, jedna za druhou.
Svět je také šedivý, pochmurný a vlhký. Už neběháš po louce za motýly. Nesedíš na zápraží a nesleduješ svět kolem sebe, jen tak bezdůvodně, aby si byl šťastný.
Život je trpký. Vylézt na strom a přecpat se třešněmi už není dobrodružství. Je to bláznovství, proč bys to dělal?
Nebezpečí číhá na každém rohu. Nejde jen bábovku, jde o tvou existenci. Nájem, pracovní smlouva, účty, manželství, milenectví. Všechno je nebezpečné, všechno to potřebuješ.
Matka je člověk. Má své touhy, zlozvyky, dělá chyby. Nechápe tě a ty nechápeš ji. Ať se tolik nestará, už o to nestojíš. Je to tvůj život.
Jsi zmatený? V co teď věříš?
Svět se nezměnil. To ty. Tvé vnímání, tvůj pohled na svět.
Jsi člověk. Nespravedlivý a krutý.
8 názorů
Safiáne, moc nevím o co ti jde. Jestli jsem to pochopila správně, tak si tu lidi píšou a vkládají svá díla a ostatní jim píší kritiky. Kritiku beru. Příspěvky, které mě ničím neobohatí, ne. Takže děkuji... O tom, že mě tu bude někdo hejtovat, jsem se nikde nedočetla. O tvé přivítaní nestojím, byla jsem upozorněna, že to bereš až moc vážne. Já to tak neberu, prostě si tu budu jen tak psát.
PumPum, to nebyla kritika. jen malý příspěvek do (nehybné) diskuse. Do uvítacího výboru tu patří jiní.
Kamamuro, o matkách, které ničí životy svých dětí, bychom si mohli vyprávět hodně dlouho. Ale i mnohé komisárky by dnes zasloužily důkladně pomočit.
Pokud je tvoje matka
psychopatka,
vezme tě život pěkně zkrátka.
Pokud, jsa nasycen, hladaři nevěříš,
na komisárek mu nemoč, sic je to hřích...
Kolikrát jen už tento přirozený jev básníci popsali. Ale v to m tvém popisu je jakási nevěcná ufňukaná pýcha. Nevím, proč bych třeba ještě v osmdesáti nemohl chodit na třešně (pokud vůbec bude kam) a kochat se krásou a důmyslností přírody. A proč bych měl zkoumat nedostatky své matky. Matka je matka.