Granátový riff

Jak psal pan Pratchett - jsou jedny myšlenky a pak jsou druhé myšlenky a pak jsou třetí myšlenky, takže podstata zní - jaké myšlenky měl Buddha na mysli? Možná všechny tři naráz, protože když nepoužiju myšlenky, nevzpomenu si kde je kladivo a jak se používá a ani hřebík nezatluču, takže bez myšlenek se žádný čin vykonat nedá. Hlášky typu bezmyšlenkovitě...opravdu nemusí znamenat, že ten člověk nemyslel; klidně to může znamenat, že použil čtvrté myšlenky, které mozek respektive lidská mysl ani nezaznamenala. Lépe řečeno nezaznamenala dopředu. Při zpětné analýze se dopátrat většinou jde, ale to už jsme u ura neboli soukromého myšlení. A to mi až tak nezajímá. Zajímavější mi přijde ta poslední větička - lze nějak dopředu poznat vůli ostatních? Nebo to se vždycky pozná až když se vůle zkříží? Princip, že vyhraje silnější je jasnej, klasickej zákon džungle neboli přírody, ovšem jak poznat ty ostatní vůle, toť je oč tu běží. Nikdo rád neplýtvá energií, takže kdyby šly ty vůle poznat dopředu, mohl by se z těch souhlasných utvořit proud, takže při méně energie by byl větší efekt....hmmm, ale to už jsem se asi zamotala do souboje dobra a zla, co?

Buddha řekl: tvoříme svět svými myšlenkami.  Kupodivu myšlenkami, nikoli činy. Možná jen karma ví, co si skutečně myslím a jaké jsou mé skutečné záměry.  Ostatně - tohle je téma, se kterým magie pracuje už tisíce let.

Ano, je to tak, že částečně můžeme tvořit budoucnost svou vůlí. Jenže nejsme na světě sami a naše vůle se většinou kříží s vůlí jiných lidí.

Začala jsem číst Amita Goswamiho, jako první čtu Kvantového lékaře. Docela se to dá. Jako vždycky je pro mě tahle litaratura jako máslo, ale už jsem objevila metodu, jak je to stravitelnější = číst to naráz s nějakou známou knížkou, která mi šmakovala v minulosti, takže pak je to jako když si máslo namažu na chleba a jsem schopna to sníst. S Kvantovým lékařem čtu Svobodný národ. Vždycky chvíli to a pak chvíli to a paráda. Amit Goswami je fascinován podstatou homeopatie, stejně jako já jsem fascinována jejím praktikováním, takže společnou základnu máme. Přelouskal a pochopil C.G.Junga, takže byl schopen udělat výtah jeho díla, což je pro mě jako výpisky z hodin, na kterých jsem nebyla. Pokud jsou výpisky kvalitní, lze látku pochopit aniž by student musel absolvovat hodinu, tak jsem zvědavá, jestli to poberu takhle. A proč o něm píšu? Skutečně mi potvrzuje můj názor, že si svou realitu spoluvytváříme. Pokud jsi přesvědčen o tom, že žádnou budoucnost nemáš, skutečně ji mít nebudeš. Naopak pokud jsem já přesvědčena, že si vázané verše své čtenáře vždycky najdou, mohu je tvořit pro budoucí generace stále. Chápeš? Měl bys, pokud jsi opravdový znalec magie: prostě a jednoduše hlášku 'Dum spiro, spero.' myšlenkově transmutuješ na 'Dum spiro, sciro.'

Bubu,

jistěže budoucnost existuje, ale jen pro vás mladé, neklidné, vysoce progresivní a vysoce emocionální. Na staré harcovníky vázaného verše, jako jsem já, Pan Básník nebo Litarts už dávno spadla klec, byla nad nimi zlomena hůl a zavřela se nad nimi voda.

Ano Julie, to je můj současný názor. Ovšem nemohu slíbit, že ho nezměním = objevila jsem spisovatele Amita Goswamiho a objednala jsem si dvě jeho knížky. Uvidím, jestli půjdou přečíst, doufám, že jo, protože by měly krásně doplnit pana Pratchetta. Praktický výsledek provázanosti kvantového světa a vědomí čili cyklus knížek o Zeměploše znám, tak je čas zkusit se našprtat teorii. Hihihi třeba se mi potvrdí má domněnka, že Zeměplocha je časoprostorový portál a v roce 3000 bude půl obyvatel zeměkoule tvrdit, že jsou reinkarnovaným Terrym. A ve finále mohou mít všichni pravdu, což je na tom všem to ze všeho nejlepší.

Je-není, existuje-neexistuje aneb Bubulínino slovíčkaření. Schválně jestli už si to pamatuji, kdyžtak mě oprav - z lidského pohledu v lineárním čase existuje pouze přítomnost. Minulost a budoucnost neexistují a mění se v závislosti na osobě pozorovatele. Z hlediska časoprostoru tj.pokud uznáme čas jako další rozměr, to vidíme jinak. Je přítomnost. Je minulost (byla). Je budoucnost (bude). Vše se prolíná v právě přítomném okamžiku. Spojovacím prvkem je osoba pozorovatele, jedinečná jako otisk prstu. I když stejnou událost prožije více pozorovatelů, jejich následný popis se od sebe bude lišit. Někdy jen velmi málo, jindy výrazně. Všichni vidíme stejné dílko, ale každý ho hodnotí odlišně. Na základě své minulosti čili životních zkušeností. Dalo by se říct, že jsme jako body, které dohromady tvoří odraz v zrcadle = každý z nás letí z nějakého směru a odrazí se v úhlu dopadu. Protože letíme každý odjinud, odrazíme se každý jinam. Někdo někdy řekl, že když víš, odkud přicházíš, víš také, kam jdeš tj.kam budeš kráčet.

Kamamuro, děkuji za vysvětlení. Vychází mi, že je to tak široký pojem, že bych to na některá dílka mohla taky napasovat, ale do žádné škatule nechci, chci si psát podle toho, jakou mám zrovna náladu a chuť. U písmenek je ta absolutní svoboda prostě nejlepší ze všech.

A co se týče tipů od kamarádů, to tu být klidně může, to je pravda, ale na druhou stranu mi nic nedonutí dát například tip Libuši, protože bytostně nesouhlasím s větou, že budoucnost není. Jasně, že budoucnost neexistuje, protože ji tvoříme, ale chybí mi tam právě ten odkaz na to tvoření, naděje, že se vždycky najde někdo, kdo tu káru popotáhne zas o kousek dál, kdo si dá tu dřinu a budoucnost tvořit bude. Oproti tomu ty básničky v kritikách, to je klasická rozervanost, to klidně otipuji. Hledání je v pohodě, ale nihilismus to už je u mě přes čáru. Hmmm, teď se sama možná nihilismus dopouštím, ale jako kritik mohu, jako tvůrce nikoli (dík Šalamoune).

Kamamuro a co jsou teda Písmáčtí psavci, dalo by se to nějak rozdělit? ;)

Bubulína - "undergroundový" znamená přesně a doslova "podzemní". Třeba v britském metru jsou častým zjevem hudebníci vydělávající si na živobytí hrou do čepice nebo klobouku - ti všichni jsou undergroundoví, protože se nacházejí pod úrovní vozovky. Ve sci-fi filmu "Equilibrium" existovalo undergroundové hnutí proti dystopické diktatuře také v doslovné podobě - jeho členové prostě chodili kanalizací, a nikdo je kdoví proč nemohl najít (hodně mě to pobavilo). Undergroundoví jsou například všichni horníci, rovnou už z definice. ;-)

Musaši je zkrátka člověk plný rozporů - někdo by dokonce řekl "kontroverzní". Zde ho vidíme v přímém přenosu, jak si plete gentlemanství s měšťáctvím, a dokonce o sobě říká (hahaha...), že je "undergroundový básník.", zatímco v dialogu se mnou pořád dokola tvrdí, že důkaz kvality jeho tvorby spočívá v počtu tipů, které posbíral od svých kamarádů. 

Víš, Musaši, skutečný undergroundový básník, to byl třeba již zmiňovaný Magor Jirous (kterým ty komicky opovrhuješ), který se pramálo staral o hlasitý aplaus, který se nebál pár neškodných sprosťáren, a když se šlo na dřeň, neváhal, jak sám říkal, "dát někomu přes držku". Undergroundový básník tvoří proto, že musí, nebo kvůli nějaké formě (většinou politické) angažovanosti. Jenže o tobě platí, co řekl Bill Cutting o Williamu Tweedovi z Tammany Hall ve filmu "Gangy z New Yorku": "You are neither hot nor cold. And because you are lukewarm, I will spew you out of my mouth! You can build your filthy world without me." Což je také geniální odpověď autentického člena undergroundu (Bill Cutting byl vůdce Bowery Boys, jednoho z nejmocnějších gangů ve Five Points) představiteli myšácky ambiciózního měšťáctva. Věnuj též pozornost významnému poklepání špičkou nože na vlastní skleněnou oční bulvu - Daniel D. Lewis, který "Řezníka Cuttinga" hrál, to údajně zaimprovizoval, a jeho protějšek pohotově zahrál zděšení - kulturní šok v přímém přenosu!

Mimochodem, ten film doporučuji každému, kdo ho nezná a kdo má specificky počesku naivní představy o historii americké "demokracie". Scorsese natočil geniální dílo. 

A ty si Musaši, stejně budeš muset jednou vybrat - oheň nebo led, underground nebo popkulturu. Ono se sice dá stát nebo sedět na dvou židlích, ale když se židle rozjedou od sebe, zranění bývají velmi bolestivá. 

Děkuji Musaši. Objednán je, poprvé budu mít širokoúhlý, tak jsem zvědavá, jak to bude vypadat. Měl by přijít v pondělí, takže během příštího týdne už zas budu fungovat v plném nasazení a v plánu je archeologická návštěva :-). Hele, co přesně znamená udergroundový? Zakopávám o tohle slovo pořád dokola. Google tvrdí, že je to tvorba bez kompromisů, to jakože Tě nezajímají následky? Uvažoval jsi třeba někdy o vydání knížky vlastními náklady?

Přeju brzké vyřešení problémů s monitorem.

O tipy jsem stál, když ještě místní "trh" byl relativně svobodný. Dnes už je natolik zmanipulovaný, že žádné nové básně do hlavního seznamu děl ani do dílny nevkládám. Jsem undergroundový básník. Píšu už pouze pro budoucí literární archeology.

Stačí, jsem krom dalších přídavných jmen i skromná, takže vážně stačí. I kdyby tady žádný tip nebyl, tak bych byla spokojená. Tipy jsou tu pro takové typy jako jsi Ty. ;-) Píšeš hezky, o tom žádná, určitě zas někdy přijdu na prohlídku, neboj, nezapomněla jsem, akorát teď řeším technické problémy - odešel monitor, mám takový náhradní, už mi bolí oči, jdu objednat nový. papapa

Já nedisponuji žádným "nadhledem", protože schovívaost je cestou do pekel. Umění musí být dokonalé. Ale žijeme dnes bohužel ve světě kupčíků, takže: ať si každý kupuje, co chce. Trh ocenil tvůj textík na čtyři tipy. Když ti to stačí, je to tvá věc. 

Benetka, děkuji Ti za vážnou kritiku. :-)))

:-))) Kamamuro :-)).

Wasabi používám pro mytí oken, protože při takovém množství dobře zahrané lásky a bezpečí přetékám....možná je to i závistí či sebelítostí, nevím čím, ale funguje to spolehlivě. Ten jeho vzkaz Nemocnici Na Homolce byl taky dobrej. Před skutečnou noblesou a upřímnou nonverbalitou jsem jak intacta a zahajuji úprk, byť to jde s měknoucími koleny značně ztuha . Sice jsou po tom lehce upatlaná a do prvního deště se přes ně špatně kouká, ale co nadělám. Pravda, někdy je pak umyju ještě jednou klasickou chemií. Jdu se podívat po té Durynské tlačence.

Pane Musaši, tolik sebekritiky není zapotřebí. Je třeba rozlišovat a umět poznat, kdy mám před sebou lesklou plochu a kdy mi někdo nastavil zrcadlo. V Tvém podání teď slovník vypadá, že slušňák=pokrytec a gentleman=manipulátor. Všichni s nadhledem ten rytmus vidí a slyší. A pokud se iluze zhroutily, je vše v pořádku a musím Tě pochválit za vyplnění příkazu. Piškotek nemám, tak Ti aspoň upřímně poděkuji, protože jsi mi upozornil na chybu, kterou jdu hned opravit: ve slově rif mají být dvě f nikoli jedno. Pak bude jasné, že jde o kytaru a nikoli o bicí. Díky

Tak já bych si prosil patnáct deka toho syrového chtíče, to mi minule chutnalo, a dám si k tomu Durynskou tlačenku a wasabi, protože večer jdu ještě nahazovat sousedovi haiku na zeď, tak ať to ze mě není cítit. Děkuji uctivě, paní Bubulínová. 

Souhlas Charybdis.

Taky si myslím, že období povinného smutku za pana Jana Kantůrka i pana Pratchetta již máme za sebou. Zarecitujme si s panem Erbenem...

Mrtvola byla do hrobu dána,

siroty po ní zůstaly;

i přicházely každičkého rána

a tátu svého hledaly.

I zželelo se otci vlastních dítek

a duše jeho se vrátila

a vtělila se v drobnolistý kvítek,

jímž mohylu svou pokryla....

a vydejme se se vzpomínkami na ně dál. Na čem stavět opravdu je, tak chutě do díla, ať na nás mohou být pyšní. Smrť je do své knihovny jistě pustil, takže o všech našich počinech jsou v případě zájmu neprodleně informováni - např. kniha Mort str.60 a 109 v dotisku prvního vydání 2007. Nejni nad to, napsat si sám pro sebe pořádnej scénář. Pánové, vzpomínáme na vás s láskou a zatím ještě trochu posmutnělým úsměvem.:-))

Bubu,

jsem příliš velký slušňák na to, abych mohl za tohle dát tip. Když odhlédnu od vulgarit, kterými gentleman opovrhuje, překvapuje mě, že ti zcela chybí smysl pro rytmus. Mé iluze o tobě se začínají hroutit. Kdo nezvládá bicí, ten by se neměl texty vůbec zabývat.

Teda Bubulíno, ty jsi rafinovaná jako cukr. Ten největší  je komedie režiséra Roba Schneidera, který zároveň ztvárnil hlavní roli. Velmi dobře mu sekunduje David Carradine opět v roli Kwai Chang Cainea, tentokrát jako senseie na volné noze. Kouří cca 200 cigaret denně, při pornu si leští meč a má nezapomenutelné hlášky. Film je skvěle česky nadabován, takže další prima oddechovka na deštivé odpoledne pro ty, kdo mají raději obrázky než písmenka. Ti, kdo milují písmenka samozřejmě sáhnou po Těžkém melodičnu.:-)

dík za vysvětlení

Je to zacyklená básnička, takže proto končí dvojtečkou, která jako by odkazuje na úvodní veršíky.

s používáním slov i spojení, i neschválených, novotvarů, patvarů, slov autory účelove vynalezenými problém nemám 

navíc báseň má slušný rytmus, vesměs slušné trocheje

jen minidetail - ten nechť si uvědomí: ... co?

:D

naopak iluze vystoupaly :))