Sám (různě kombinovaný rým čelní, vnitřní a koncový)

-

Sám, v bílých zdech místnosti,

a v té vnější-okenní rám.

Za oknem tu hloub čtyř pater,

jejíž kráter i předností.

-

Méně všeho, co v ulici,

čistší vzduch dechu přející.

A ta prohloubená země,

zjevně tak i něčím bližší.

-

Zahleděn v dálku na kopec,

kde les, louky, skály, skalky.

Též pár domků, malá obec,

a nad tím vším běh nestálý.

-

Bílá či temná oblaka,

jajich slabost, také síla.

proměna si oko zláká,

zas pak modrá, zlatá směna.

-

Spíše létá, jako ptáci,

honí se při nich v oblacích.

Takto i svou báseň píše,

zadýchaný jen tu pro ni.

-