SLOVA

Na dlažbu lidé slova zahazují jako bezdomovce,

nahá, prázdná a bez emoce.

Jednou však dojdou a nezbude na laskavé slovo,

kdyby tak věděli, že málo je tak mnoho.

Z ulice ta zahozená sbírám,

dávám do své torny, pečlivě paží svírám,

než přijde ten okamžik, kdy dojdou slova,

po dechu budou lapat a začnou je hledat znova.

Pak objevím se já,

doslova na poslední chvíli vrátím jim ta všechna zahozená,

a jen řeknu:“ Berte, berte a važte každého slova, jako by bylo poslední,

poslední než člověk oněmí!“