Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZpětná vazba pro Regiojet
Autor
Marigold
Tohle jsem vyplnil do formuláře feedbacku pro Regiojet - starší text, publikovaný jen na FB.
Poprvé jsem jel ve voze internet café. Hezký nápad, ale realizace trošku pokulhává. Ve voze není žádná polička, na kterou by se dalo odložit alespoň malé zavazadlo. Jeden věšák na oblečení na 2 místa také není ideální. Když jsem nastoupil do vozu bylo neskutečně přetopeno, asi po 15minutách jízdy se naštěstí zjevil stevard, který topení vypnul. Takže po hodině už byla zase docela zima, ale je koneckonců leden, tak ve svetru nebo v bundě se to docela přežít dalo.
Měl jsem v kapse jen tisíc korun, takže nebylo možné zakoupit občerstvení v hodnotě 90 Kč, což chápu. Stevard se mi omluvil, že mne obslouží za Pardubicemi. V České Třebové jsem se mu připoměl, když jsem na něj náhodou narazil při výpravě na toaletu. Bylo mi slíbeno, že "jen obslouží vedlejší vagón a bude u mne", což se úplně nezdařilo. Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky a typický formulářový feedback již mírně přetéká do žánru reportáže, mi zbývá do stanice Olomouc, kde vystupuji, cca 10minut a s představou lehké večeře ve formě sushi jsem se již rozloučil nadobro.
"Je zima jak prase!" doléhá ke mně rozhořčený hlas cestujícího z business kupé a jeho dikce mi napovídá, že se zřejmě blíží stevard! Po několika minutách skutečně přichází.
Připomínám se opět se sushi. S pocitem hráče v kasínu platím 90 Kč za příslib budoucí večere a sázím na růžového koně - tedy konkrétně na to, že sushi protne cílovou pásku předtím, než vlak zastaví ve stanici Olomouc. Stevard kmitá, omlouvá se na všechny strany, sbírá odpad od ostatních cestujících, přijímá další objednávky, ale Olomouc se blíží. Vlak uhání černočernou tmou mezi poli úrodné Hané, jejichž kyprou půdu ve venkovní černotě jen tuším. Scenérie za okny se však rychle mění. Objevují se kovové drážní lampy. Žlutavým pološerem běží čáry vedlejších kolejí. Vlak začíná zpomalovat a já spěšně balím svoje věci. Na přestup na spoj ČD mám jen tři minuty a i sváteční cestující ví, že ČD na Regiojet prostě nikdy za žádných okolností nečeká.
Vystupuju na zasněžený perón. Je po závodě. Prohrál jsem. Jdu ještě asi jeden další vagón podél vlaku a nahlížím do oken, kde by se mohla zablesnout pekelně růžová stevardovská košile. A najednou ho uvidím. O vagón dál kráčí stevard jak zjevení z módního podsvětí devadesátých let se svým tabletem směrem ke mně. Jdeme chvatným krokem naproti sobě. Je to ten záběr z hollywoodských filmů, kdy se k sobě blíží dva lidi uprostřed davu, kamera ostří a všichni vědí, že až se setkají, tak se něco stane. Už jsme pár kroků od sebe. Ale co to? To není tablet! ON MI NESE MOJE SUŠI!!!
3 názory
:D
no když sis něco zaplatil, tak to taky dostaneš, to dá rozum.
já mám trochu odlišnou zkušenost, po tom co jsme cestovali v Pendolínu na chodě na zemi, shledali jsme že cestování jen s pouhou jízdenkou bez rezervace místa je způsob zastaralý, neboť nikdo rozumný v dnešní době by tak již neučinil.
jindy jsme jeli bohužel osobákem, protože ČD není s to zajistit dostatečný prostor strom od kolejí v libovolnou bouřku padají stromy na ty koleje, ale jak bylo řečeno byli jsme bohužel v osobáku, tím jsme se fakticky stali rukojmími a vězni zaměstnanců ČD, mimochodem plný název zní Čekej Dlouho, samozřejmě že nejdříve byl odbaven ryhlík co je až po nás, až pak jsme i my hodili zpátečku do města odkud nás měl nabrat autobus, jenže bylo tak málo autobusů a jeli v tak male frekvenci, že po té co jsme čekali asi půl hodinu stihnul dorazit další rychlík, naštěstí náš boj o místo v busu byl úspěšný, byl jsem rád, že v chodbičce stojím aspoň na jedné noze, ano opět jsem neměl rezervované místo, ale nepohodlí a bolest v noze jsem překonal, neboť jsem věděl, že ti co neměli to štěstí, že se jejich řady rozšíří o další dorazivší vlak.
jindy vlak na který jsem čekal měl zpoždění 10 minut, zase jsem spropadeně neměl rezervaci místa. v Japonsku by za to strojvůdci usekli rituálně hlavu mečem, vrátili cestujícím peníze, celou cestu se cestujícím omlouvaly a pro rozveselení cestujících najali pár hostesek, ne tak v tomto vlaku, 10 minut zpoždění je běžný čas, kdy má vlak dorazit do stanice. vlak skutečně dorazil po 10ti minutách, po dalších asi 10ti minutách jsme ale museli vystoupit s tím, že vagóny nejsou určeny pro nás a že ty pro nás se teprve budou připojovat, což trvalo dalších asi 5 minut, po připojení vagónů jsem si strategicky sedl co nejdál na konci vlaku, neboť jsem věděl, že mé místo může mít někdo zarezervované, ač jsem seděl v kupé úplně sám a také jsem tím pádem nemusel mít respirátor, po dalších asi 5ti minutách jsme se šťastně rozjeli a odjeli, rychle jsem si našel mapu s hlášením o bouřkách, naštěstí to bylo v suchu, trať byla volná a já zdárně jsem dorazil do cíle, dokonce zcela vyjímečně jsem seděl i na sedačce, čemuž jsem úplně odvyk, jelikož ve vlaku už instiktivně hledám příhodné místo k sezení na podlaze. mimochodem ten vlak měl sna 10 vagónů, věc v posledních letech naprosto nevídaná, oni ty vagóny z kterých nás vyhnali, jeli asi tím pádem s námi. vysvětuji si to tím, že si je někdo zarezervoval vsechny pro sebe na párty, nebo doplňte podle sebe
:D
já jim tehdy jako feedback napsal toto:
když jsem otevřel žlutou brožuru s popisem vlaku, portálu atd., tak jsem narazil na drobnou terminologickou chybu:
Přeji hodně zdaru
pobavil jsem se. já jim před pár lety napsal zpětnou vazbu ohledně špatně použité IT terminologie v jejich letáku ("vyhledávač" místo "prohlížeč", tato chyba může způsobit, že člověk opravdu nenajde to, co hledá), napsali mi nějaký mail a pak to asi vyšumělo.