Křídla z druhé ruky

Opilost coby projev procitnutí,

zní to tak hloupě a protikladně,

avšak někdy je až příliš těžké,

ubránit se snadnému úniku

hledaného v tekuté náruči

alkoholového opojení, rázem

je přece naprosto lhostejné,

před čím tak zbaběle prcháš,

důležitější je utéci dost daleko,

cinkot skleničky ujistí tě, že

nevyřčené těžkosti a strasti

bolestivě hyzdící bedra tvá,

mohou najednou zdáti se lehčí,

než pírko, do kterého jsi právě

ledabyle fouknul, letí vzduchem

a tvá mysl letí s ním, jak snadné

je políbit ta vláčná ústa, která se ti

s úsměvem nabízejí a ty přece

tak rád podlehneš, bez výčitek,

ty mi račte ordinovat až druhý den,

pro dnešek jsem králem večírku,

jsem pouhým oparem své vážnosti,

lehkost žití vychutnávám si rád

v poctivých douškách, lokám,

kašlu na pilulky přeplněné hořkostí,

alespoň na pár krátkých chvilek

půjčte mi křídla andělé z nebes,

náhle Svět utichá, točí se dokola,

ulehám, či umírám, žil jsem vůbec

a není to nakonec vlastně úplně jedno?

Prostě mi prosím ze studny lží

nalijte dalšího vrchovatého panáka,

moc dobře přece víte, co mi chutná.

11.5.2018