ČASOVÉ FRÁZE

Patetická minulost,

Přísvitem zlatých nití,
Eroticky protkaná a nezměrně prolhaná,
Oblékla si dnes jinou tvář,
Zase...
Co však bude dál?
Jaké další tělo chceš tu nosit?
Kdo to může znát,
Že pád,
Až na dno popelníku,
Naši víru nesrazí,
Srdce mi usedá,
Když se podívám do prázdných kalendářů,
Šeptá mi snář,
Kudy jít v osvitu rozumu.

Tak jako pokaždé první vstávám,
Poslední dnes padnu,
Neochvějná vaha ryzích lží,
Postupně opadá coby podzimní listí,
Dál se nesmí ukrývat oči v onyxových věžích,
Je nutné zapálit si cigaretu,
Když se kácí les,
Pozor na ty třísky!
Přítomnost štěpí nevěrnost z rozmaru,
Když v temném rubáši noc neřesti ukryje,
Pak tam motýl oděn hávem umrlčím poletuje,
Můra k můře sedá,
Rovný s křivým se víc neshledá,
A prach...
Prach si sedne,bledne,
Ustane jako zvadne čas ocelových jasů,
A křídel mrtvých labutí,

Kde je smích nad hloupou nevinností,
Prozřetelná budoucnost máčená v octu pokušení,
Zkysne nadosmrti,
Velký hybatel světů,
Všechno to hnusné,vytryskne nad povrchy jam,
Nenalezneme dna sami,
Jen spolu,
Ruku v ruce,
Nechytí se seschlého stébla strachu,
Ponořit se na chvíli,
Do vlastního pachu krachů,
A zalít slušnost do křišťálu,
Vyrýt ornamenty v tenatách výzev a radosti,
Než dozní to napětí bez dechu,
Zatajeného,
Zavátého,
Zesinalého,

Kterou knihu budeme teď číst?
Jaký svatý nám dá tu sílu jít dál?
Která stránka,kapitola,
Kde hledat ideu,jež nelze zabít,
Tak snadno jako člověka,
Když ani zelenkavá náruč plísní ve zdech,
Nemá tu moc,
Vzdorovat,
Proti bouřím bez hromobití,
Bez slz neutěšeného deště.

Tak pravil Leviathanus,
Tak bylo perem vepsáno,
Generacím dáno,
Nad rámec Boha,
Ztraceno,
Zvráceno...