Chladivé ostří do slibu ukryté

Perly slz v kapičkách zakleté

lámou se v temných odrazech

obrazců skrz mračna viděné

havraní křídla v pahýlech

kvetou přes nedostatek čiré vody

jen z lávy lidské naděje

srdce a kříž zas řeší své neshody

černý kámen bortí ideje

když usadil se kdysi v duši tvé

jen z půli lidské královno noci

rány sypané solí jsou již celistvé,

přesto od bolesti není ti pomoci

to zdá se na dotek první, ruce tvé

tikají pozpátku chaoticky ostří ledovou

svázané jsou, křič, zakletými říkadly

v uzlech lámou všechnu radost chladivou

Svět voní i páchne různými lákadly

snad pro sliby falešné topíš sebe sama

na proroky zítřků lepších nevěříš

k Luně kanou krůpěje dívčí, jsi dáma

v rozpuku, poupě, ať sníš či bdíš

poklonou zdravíš hvězdy mávnutím slzném

přes den ukrýváš bolest svou marnivou

v paprscích Slunce učíš se žít v rozpuku plném

pro hříšnost slibů v sobě dusíš lásku šálivou.

2.1.2018