Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nevěsta

19. 10. 2021
0
1
193
Autor
Mrslinght

Šaty bílé jako sníh,

jiní v černých oblecích.

Žena krásná jako šperk,

pro každého živý lék.

Na cestičce růže leží,

nevěsta k oltáři jde stěží.

Ženich ji o ruku požádal,

její otec na nic nečekal.

Bohatý statkář z vesnice,

touží po mladé dívence.

Slečna ho sotva jménem zná,

nechce se brát, jiného má.

 

Na jazyku němý hlas,

řekni ano, slyší zas a zas.

Třese se nevěsta u oltáře,

kapka slzy padá z tváře.

Stéká jedna, druhá, třetí,

nechce být s ním, mít s ním děti.

Za rohem už otec tlačí.

Co mám dělat? Pravda stačí.

Třese se dívenka, strach se v ní vaří,

matička na nebi smutně se tváří.

Nevěsta dívá se, zhrouceně poví:

,,Všichni jste stejní, tak zlí, ledoví:”

 

Fouká vítr, šaty se trhají,

větvičky ze stromů s sebou tahají.

Utíká nevěsta z venkova pryč,

tam, kde nechala do srdce klíč.

 

Uběhl rok, následuje druhý,

nevěsta znovu u oltáře stojí.

Bez otce, bez matky, má jen své druhy,
,,Nechť se vaše pouto v manželské spojí.”

 

 


1 názor

děj je pochopitelný, na zpracování by se dalo zapracovat

vzdáleně se dílo blíží lidové poezii, ale i ta vyžaduje ustálené tempo a dobré rýmování, obojího zde nevidím dostatek

Třeba předposlední sloka s mírnou změnou textu tak, aby se lépe zrytmizovala:

 

Fouká vítr, šaty  trhá,

větve stromům láme.

Běží dívka z domu pryč,

tam, kde tuší k srdci klíč.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru