Schizofrenie

Budíš se v noci, hlava bojuje

s divným pocitem, že tě někdo sleduje.

Co budeš dělat, kam se teď schováš?

Bloudíš v městě, kde to neznáš.

Chodí k vám lidi, ty se jich bojíš,

vaši neví, že rány hojíš.

Nemají páru, co se ti děje.

Tak stojíš, sama bez naděje.

Pořád se stává, co ty nesnášíš,

už si myslíš, že se zblázníš.

Opakuješ se, doma nevěří,

prý to nic není, zdrháš ze dveří.

Točí se země, vidím tě znova,

jen se divím, žádná podoba.

Ta tvoje schíza vzala ti práci,

bereš prášky, už neznáš legraci.

Sedíme spolu, jsi dost nejistá,

vůbec nevíš, co život chystá.

Ruce mokré, okolo se díváš,

někdo projde, ty se ošíváš.

Loučíme se, ty pryč běžíš,

večer voláš, že v slzách ležíš.

Snažím se pomoc, ty to odmítáš,

celý život nahlas promítáš.

Budím se ráno, beru telefon,

snažím že ti volat, jenže v tom:

,,Volaný účastník není dostupný.”

Tvoje tělo je na dně studni.