Ve tvé náruči nestárnu, neumírám

Když hladím pokožku tvou,

v tu chvíli snad hvězd se dotýkám,

zdobená je duhou neonovou,

všemi barvami hrající sonátu mám

v úsměvu tvém přímo před sebou,

zrcadla magická, do tvých očí,

co dary nebeské po Luně se svezou,

vnořena jsou a nikdy se nemračí,

přestože po odpočinku touží,

únavou zmožené čočky po hříchu

točící se jako kolotoč, krouží

měkce a hebkostí podobny mechu,

v tu chvíli já, zhýralec a nemrava

kvapně po objetí tvém hlasitě volám,

úkosem hledím doleva, doprava,

v náruči tvé voňavé útěchu hledám,

doufaje při své prostopášné drzosti,

že slova má, nezkušeně veršovaná

darují ti přehršle romantiky i radosti

přesto, že jsou občas tak neřestná.

17.10.2017