O ZVOLENÝCH CESTÁCH

O ZVOLENÝCH CESTÁCH

Některé možnosti volby jsou prokletím a život tolik znesnadňují, že by se jich člověk raději zřekl a přijal nalajnování nějakým guru, principem či poučkou.

Jenže to nejde! Volba musí být tvoje…A moc volby se pak vpálí do duše. A zůstane jizva. Po zvolení. Po následcích…

Jiné volby jsou neutrální a činíme jich každý den mnoho. Nepodstatné.

A pak jsou volby sladké, životní, jasné, věčné. Rozhodnutí a následná cesta zvolená přinese naplnění, uspokojení, práci, naději, víru…

Jenže ono je to ještě jinak!

Ony se ty typy situací, ve kterých jsme nuceni učinit výběr, prolínají.  A tak zjišťujeme, že sladké, se může změnit v hořké a naopak. A nejčastěji – že jde ruku v ruce to banální, děsuplné i to nádherné…

Snad kromě jedné jediné zásadní existenciální volby. Když přijmeme Boží odpuštění a věčné smíření v krvi kříže…

Všechny ostatní zvolené cesty dříve či později bolí. Jsou-li skutečné.

Protože neseme zodpovědnost. Za druhé, za sebe, za ty, jež přichází po nás, za nepromarněné bohatství těch, kdo žili, milovali a tvořili před námi.

A tak zjišťuji, že je tu ještě další hodnota. Nad volbami, nad křižovatkami našich cest. Je to svoboda. Rozhodnout se dobře. Rozhodnout se špatně.  Bez svobody nelze žít rovně. Bez svobody nelze žít. Byť by to byla svoboda v srdci, svoboda jednotlivce, nezávislá na okolnostech, politické, ekonomické, kulturní, zdravotní aj. situaci.

Největší volbou je milovat. Bože, tvoje smilování pro nás všechny…