Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBob Ross
Autor
Kamamura
Tak jsem snad konečně přišel na způsob, jak postovat na písmáka odkazy na zajímavá videa, filmy a novinové články, aniž by mi mohli místní purističtí fundamentalisté spílat, že hyzdím tento "chrám literatury" "mundánním odpadem", který údajně patří spíše do takových "žump", jakými údajně jsou Facebook nebo Instagram. Je to sice poněkud zdlouhavé, ale časem se mi snad podaří generování těchto povídkových wrapperů kolem hypertextových odkazů zcela automatizovat.
PS - tuto emergentní minaturu věnuji Sesterstvu Štrikujících Mudlů. Ačkoliv na toto volné sdružení občas dštím síru, nemohu říci, že bych k některé z jeho členek cítil autentickou antipatii, nepočítaje různá cholerická vzedmutí emocí, která bývají stejně vzápětí zapomenuta. Blížící se Vánoce jsou navíc svátkem klidu, míru a kontemplace, a já je hodlám letos slavit přesně v tom duchu - psaním tématické prózy a poezie, zpěvem různých písní (z bezpečnostních důvodů v dostatečné vzdálenosti od potenciálních obětí), hrou na tonbak a možná zas po dlouhé době namatlám virtuálním olejíčkem nějakou tu mazaninku. Ať se tedy i vám, drahé Sestry, Vánoce vydaří, ať je vaše cukroví sladké, váš kapr křupavý a lahodný, váš bramborový salát ať oplývá zdravými makro i mikronutrienty, ať vaše dárky potěší, a ať vám vaše vnoučata dělají minimálně tolik radosti, co doposud!
První prosincové dny přinesly na pražské sídliště na Jížním Městě na okraji Práglu již tradičné známý obraz - čvachtavé blátíčko z prvních sněhových vloček, které se na šedém betonu chodníků a silnic nedokázaly udržet, dlouhé davy unavených lidí vyčerpaně vláčející náklady předvánočních nákupů a dárků, podobni řadám otroků táhnoucích gigantické žulové a pískovcové kvádry na stavbu hrobek egyptských faraonů.
"Dobrý den, paní Klopršňáková!"
"Á, to je náhodička, paní Dostálová!"
"Tak jak se letos máte? Dlouho jsme se neviděly, a to bydlíme prakticky přes ulici."
"Ále, čím dál tím víc stejně, jako vždycky touhle dobou, však to znáte."
Smutný, vyčerpaný úsměv.
"Nojo, kdo by to neznal. Ale když vidím ty dětské úsměvy při rozbalování dárků a tu radost, tak si vždycky říkám, stálo to za to."
"Je to tak jak říkáte. Nebýt dětských úsměvů, tak by snad ani nebylo už pro co žít. Pro ně člověk nelituje námahy, a klidně si třeba nohy uběhá, jen a by v těch barevných krabicích pod stromečkem nakonec bylo všechno, co si ta naše malá zlobítka přes rok naporoučí."
"Mně to povídejte - zrovna jsem sháněla štětce, plátno a olejové barvy, ta drahota, to byste nevěřila, kolik stojí titěrná tuba barvy pojmenované třeba Berlínská modř nebi Siena pálená - taková drahota."
"No, já to snad ani vědět nechci, a pro koho to vlastně kupujete?"
"Pro dceru, pro koho jiného, pobláznilo jí nějaké video na těch internetech, takový ten chlápek s účesem jako květák, co mluví, jako by med odkapával, teď je to prej mezi mládeží hroznej šlágr, i když ten chlápek už je asi dvacet let mrtvej; mě to hlava nebere."
"Nojo, to víte, tydle internety za mejch mladejch let nebejvaly, a byla proto tráva míň zelená, nebo cukrkandl míň sladkej?"
Pobavený smích na obou stranách.
"Tak já už zas musím běžet, ale ráda jsem vás viděla, paní Klopršňáková."
"Nápodobně, paní Dostálová, a zaskočte někdy na kafíčko a kremroli, vždyť se svět za tu chvilku nezboří."
"Zaskočím, tenhle rok už určitě zaskočím. Tak zas někdy na viděnou."
"Na viděnou, a pozdravuje dceru!"
"Budu, to víte, že budu."
Po těchto slovech rozloučení se obě shrbené, vyčerpané postavy daly opět do pohybu, když si před tím navyklým pohybem horských šerpů upravily na zádech svůj náklad, za který by se nemusela stydět ani "Železná Kumpanie" trpasličích bijců krále Daina z Modrých Hor, a zanedlouho splynuly s šourajícími se davy ostatních obyvatel sídliště podobně, jako dvě sněhové vločky mizí v začínající chumelenici, která zrovna začínala halit pražské sídliště do větrem rozvířeného šedobílého závoje.
9 názorů
Mně to pobavilo.
A - nechcu byt rejpal ale: Příjmení Klopršňáková se reálně v ČR nevyskytuje. Ale líbí se mi. Když jsme s bráchou pomáhali rodičům na plantáži při sběru vyoraných brambor tak měl každý přiděleno křestní jméno -já František on Bohumil- a k nim jsme přidávali příjmení. Byla to vcelku psina a hodně zábavy -ostatní něvěděli vo co gou!
František Rejpal. Rejpalů u nás žije 16.
František Vrtichvost. Ani jeden -taktéž úplně vymyšlené...
ATD ATP ETC
zdi jsou nebezpečný, to je známý. no to se stalo ale před 20. lety, lidi se vyvíjejí, tenkrát jsem neměl svoje metody tak rozvinutý, nebudeš tomu věřit, ale byly doby kdy jsem se vážně pokoušel pracovat pro systém, leč rychle jsem seznal, že spaní, hraní her, koukání na videa/filmy, nebo psaní básniček a povídek mne v práci naplňuje mnohem více :D
jo, asi to bylo trafo na vláčky, někdo to přitáh, na škole jsem ještě nežil 100% životem poustevníka, naivně jsem si myslel jako ty, že systém lze reformovat, tím že se do něho včlením, nebo že jde nějak změnit.
nebylo to mnoho mozností, ale jen ty, které vedly ke zprovoznění, dokud na vylepšený systém (vlastně by se dalo říct, že jsem o léta předběhl Sony se svou Slim verzí skoro legální PS1) nepřišli rodiče a nezděsili se, při pomyšlení, že je kdykoli v noci mohli probudit hasiči s kombinací plamenů na peřině : D:D
Ty jsi rozflákal gamepad? ;-D Ty mě překvapuješ, na stoika a povaleče se dokážeš vyburcovat k pěkně agresivním akcím, to koukám.
Já jsem býval pařan téměř patologický (teď jsem se rekvalifikoval na grafomana), ale žádné periferie jsem nikdy ve vzteku nerozbil. Prostě mám moc drahé a hýčkané vybavení.
... že ty jsi zapojil PS1 do takového toho trafa od vláčků ;-) Nicméně tvůj příběh dokazuje, že moc možností a příliš mnoho svobody může někdy i škodit.
já už je nehraju, jednoho klidného slunečného dne se můj ovladač od legální PS1 potkal se zdí a zůstal trvale marod, naštěstí jsem měl druhý, ale byl to problém hrát ve dvou, takže kdo se ke mě chtěl připojit musel si přinést svůj vlastní ovladač od legální PS1, pak odešlo 'trafo' do věčných lovišť, ale ani to nebyl důvod k pláči, neb se pořídilo trafo, kde se ale síla proudu nastavovala ručně, bohužel jednoho už nevím jestli slunečného dne, bylo trafo nastaveno na maximum a tím došlo v legální PS1 k explozi, jako v každém dobrém příběhu a shořela takova ta konektorka, no tenkrát jsem věděl jak to nazvat, ale ani to nás nezastavilo, rozebrali jsme to a tu věcičku jsem namotal zpátky a nasadil takovou čepičku co to mělo... a ... a ... moje legální PS1 opět fungovala, sice už nesplňovala některé nepodstatné bezpečnostní opatření, tenkrát byla jiná doba, bylo důležitý jestli to funguje, ne jestli to může vyhořet byt :D:D
Aru - Hry na PS1 hraju buď na PS3, nebo v polo-legálním emulátoru PSX. ;-)
já jsem Maria hrál na své naprosto legální PS1, kterou jsem v žádném případě nekoupil na ulici :D:D
Věděl jsem, Aru, že tenhle clickbait na tebe zabere ;-)
Okay, idiom, který jsem použil, opravím do navrhovaného tvaru.
Já tedy používám Artrage, který jsem si koupil, nelitujice těžce vydělaných dolarů.
Toho Mario Artista (ne Maro, je to ta postavička italského instalatéra z her na Nintendo) bych doporučil jen opravdu dobrým malířům, kteří chtějí ukázat, že jsou schopni tvořit i se značným handicapem. My začátečníci potřebujeme všechny berle, na které dosáhneme!
blíží se vánoce a proto v duchu vánočních svátků jsem se rozhodl je letos neslavit :D:D
a samozřejmě nesmí chybět odkaz na největšího malíře naší éry (a jedno šibalský dvojavízo) :D
říká se: "čím dál TÍM víc stejně" ;))
no jo, no jo, a přitom je to úplně zbytečný shánět titánovou bělobu, když je tu skvělé Maro Artist: Paint Studio :D:D