Solferinské Saltarello

F.R.M.C. - už jsem si napsal Ježíškovi o nahrávací, studiový mikrofon, protože si beztak potřebuju poslechnout, jak vlastně hraju, takže, jak se říká, když Hospodin dopustí, i kapela spustí. ;-)

Klasické saltarello je to od Dead Can Dance, ale můj text se k němu strukturou ani rytmem nehodí. Otázka je, jestli se hodí vůbec k nějakému saltarellu, použil jsem to slovo kvůli náladě, regionálnímu kontextu (Benátky i Solferino jsou v Itálii a saltarello je IMO tradiční italský tanec, a Doktor Solfernus se myslím jmenoval vysoko postavený čert ve Hrátkách s Čertem ;-), jakož i kvůli aliterační shodě první hlásky. 

Mám dojem,že tohle jsem dnes hledal.Přesně tohle jsem si potřeboval přečíst.No a teď už jen hudbu.

Povedlo se,povedlo a velmi.

Vidíš to, Kočkodane, zrovna jsem chtěl (veden spontánním impulsem) napsat, jak rád tě tu vždycky vidím, a že je mi trochu líto, že ty se zřejmě se mnou a s mými veselými kumpány se studií v onom infernálním libráriu potkávat nebudeš, pančto máš pravděpodobně zajištěny lépe klimatizované ubikace, ale pak zasáhl hlas rozumu, a namítl, že bych jen zbytečně zmiňoval to, co nás rozděluje, což je kontraproduktivní, když to, co nás spojuje, je evidentně natolik silné, že to způsobuje, že tě v této sekci zatracených vídívám celkem pravidelně, i když pochopitelně coby váženého hosta, nikoliv jako nativního bloudivce. A dále, pokračoval hlas rozumu svým charakteristicky nesnesitelným, pedantským tónem, dále by takový výrok naplnil skutkovou podstatu toho, co jsem tuhle vyčítal jedné místní autorce, a sice hřích samolibého budování fanklubů, což kvalitě tvorby v dlouhodobém horizontu, jak se domnívám, neprospívá. 

Ergo, potvrzeno a sečteno, odpustím tentokrát plody své únavné a samolibé obšírnosti, a nic z výše řečeného nenapíšu; v satirické nápodobě blahoslavené prostoty a jednoduchosti se tentokrát spokojím s krátkým citoslovečným zvoláním. Pozor, už se blíží... a tady je!

... Ej! ...

Vzhledem ke zmíněnému typu lodi bych si dovedl píseň dobře představit v podání Tondy Gondolána.

samozřejmě, že si peklo vytváříme jen my sami v sobě a druhým, ale báseň ho představuje v duchu náboženských tradic, jako místo, kam jdeš s pozvánkou a bzučíš na zvonek, než dorazí portýr a vezme ti kufírky :D

každopádně takové místo existovat můze, jen jak jsem psal,  ne primárně jako místo utrpení, ale místo, které podlehlo zde zapomění, nebo aspoň zničení, taková Alexandrijská knihovna by nebyla zde, ale tam, ačkoli si ji pamatujeme, vznikl by tak zajímavý paradox, kdy naše války, by znamenaly pro ten druhý svět období růstu. bylo jisté blíže neurčené období v mém životě, říkejme mu okultní, kdy jsem narazil na kořen takové myšlenky, nemluvilo se tam samozřejmě o výstavbě celých měst, ale tento mechanismus bylo možné vyčíst, občas narazíš na myslenku, která jako had se proplétá různymi na sobě nezávislými díly a přesto je ti autoři znovu a znovu uvádějí v život, pak stojí za pozornost, pokud tě osloví, nesou vzkaz, někdy ne tak docela z našeho světa ;)

Aru - nejsi příznivcem pekla, a to jsi taoista? ;-) Taoistovi je jedno, kudy zrovna projíždí na svém tvrdohlavém oslíku - nebe či peklo, to jsou pro něj jen stavy mysli. ;-) Nebo tak nějak jsem to aspoň četl. 

Vybavila se mi mimochodem jedna (dost profláklá) zenová historka - možná jí ale ještě neznáš (kdo jí zná, má rozchod!):

Přijde jednou jeden samuraj za zenovým mistrem, a ptá se ho, co je to nebe a peklo. Zenový mistr se při pohledu na svého hosta dá do smíchu, ukáže mu prstem přímo do tváře, a zvolá:

"Ty, že jsi samuraj? Taková zvadlá chcíplotina, a chce se pídit po tajemstvích světa, no to jsem ještě neviděl."

Samuraj se pochopitelně rozzuřil, navyklým pohybem hmátl po meči, že ztrestá toho drzého blázna, který si z něj opovážil dělat veřejně legraci. Když byla čepel na tři palce ven z pochvy, a zableskla se v ranním slunci, přestal se náhle mistr smát, ukázal na meč, a zvolal:

"Hle, zde se otevírají brány do pekla!"

Samuraj okamžitě pochopil, co mu chce mistr říci, vrátil meč zpět do pochvy, a uklonil se zenovému mistru.

"A zde se otevírají brány do nebe!", uzavřel zenový mistr.

V tom okamžiku dosáhl samuraj osvícení.

nejsem příznivcem pekla, ale co do odrhovačky ti pouštím tip ;)

(v sérialu Stranger Things, mimochodem každá série je horší a horší, [3. je čirá katastrofa a ždímačka bez nového nápadu] představili zrcadlový svět k našemu světu, ve stylu dvojsvětu - denního a nočního, kdy takový svět je podobný našemu [v tom seriálu], přesto má své odlišnosti i zvláštní obyvatele. mě nezávisle na to napadlo nedávno, že všechno co shořelo v našem světě je vystavěno, nebo posláno do zásvětí - jisté formy podsvětí, které nelze chápat jako nám předkládaný svět podsvětí, ale svět zmizelých věcí odsud [bytostí?], mimochodem nedávno mi zmizel hrnek, ačkoli vím, že jeho cesta skončila v kuchyni, ale to je jiný příběh, to ho zas potřebovali půjčovníčci. ostatně fyzika razí, že energie, tudíž ani informace nemůže být zničena, ale není řečeno, že nemůže být přesunuta, osatně vše je podřízeno koloběhu vzniku a zániku, přestože na konci není nic, ale něco. připoměl jsi mi to tou pekelnou knihovnou, myslím že to není tak marná myšlenka, že se staré budovy/věci postupně přesouvají někam jinam, jak se rozpadají a mizí u nás, co myslíš?)