Krvesaj a Nekronella XVI

„Kdo ti dal tak pitomé křestní jméno, Vendelíne,“ zeptal se hned z rána upíra Krvesaje kamarád jeho otce, soustružník Jára, při ranním navazování háčků. „Já kdybych se jmenoval Vendelín, tak skočím pod vlak. Určitě by ani nezastavil, normálně by pokračoval podle jízdního řádu, s takovým jménem si žádnou úctu nezasloužíš.“

„To už po tak dlouhé době zřejmě nezjistíme,“ zalhal otec Krvesaje. „Kromě toho, s příjmením Koblížek není moc velký výběr,“ pokoušel se vyargumentovat svůj výběr. „Nemůže se přece jmenovat Rambo, jak by to znělo, Rambo Koblížek?“

„Pořád lepší než Vendelín,“ brblal Jára a začal chystat žížaly. „Podle mě jméno předurčuje Osud a jméno Vendelín, tě zařadí maximálně tak mezi eunuchy.“

„A jaké jméno je podle tebe nejlepší?“ zeptal se ho již poněkud nakvašený Vendelínův táta, kterého se Járův vtípek osobně dotknul.

„Jára,“ odtušil Jára.

„Jára jako Jaromír, nebo Jára jako Jaroslav?“ pokračoval ve výslechu Koblížek senior, když si náhle uvědomil, že ani nezná kamarádovo pravé jméno.

„Nevím,“ překvapil ho Jára. „Já jsem totiž René, ale všichni mi říkají Járo, protože to tak v práci chci. René je divné jméno, dobré tak pro baleťáka, proto se všude představuji jako Jára. Jsem totiž soustružník!“ dodal na udivený Vladův pohled. „Jak by to vypadalo, kdyby mistr na začátku šichty musel říct: Soustružník René dnes obrábí hřídel na čisto! Takhle řekne jen: Járo zmákni tu mrchu na encéčku!“

„A právě proto jsem Krvesaj!“ pokýval hlavou Vlad. „Jak by to vypadalo, kdyby v temných spisech stálo: Upír Vendelín letí sát krev bezbožníkům! Daleko lépe zní: Upír Vlad Krvesaj opět řádil ve Vatikánu.“

„Poslouchej, upíre,“ obrátil se k němu Jára, který nepochopil Vendelínův ekumenický vtípek. „Jenomže já jsem doopravdický soustružník, chápeš to? Obrábím hřídele, frézuji armatury, proto mám na drsnou přezdívku právo. Jenomže ty si na upíra jenom hraješ a to je rozdíl!“

„Ale Jára nezní moc drsně,“ vstoupil jim do hovoru Koblížek senior, který mezitím připravil vidličky na pruty. „Takový Hrubeš, nebo Sekáč, zní mnohem drsněji!“

„Co ty o tom víš, Koblížku?“ vysmál se mu Jára. „Jako nemocniční klaun jsi určitě expert na problematiku drsných přezdívek. Třeba kapitán Náplast, nebo inspektor Stroupek, to zní hodně drsně!“

„Možná by ses divil!“ vyskočil od prutů Vendelínův táta. „Někdy je to tam doopravdy těžké! Smrt nám dýchá na záda!“

„Nepoučuj mě o tom, co je těžké,“ odtušil s převahou soustružník Jára. „Upíchnout dvacetitunový odlitek nezvládne jen tak někdo. To dokážou jen opravdoví chlapi, kteří si s doopravdy těžkými věcmi umí poradit!“

„Rozesmát dítě s rakovinou slinivky taky není snadné!“ pokoušel se obhajovat svoji profesi Koblížek starší. A takhle to pokračovalo celé dopoledne.

V jedné věci mám jasno, pomyslel si Vlad, který je zpovzdálí s opovržením poslouchal. Soustružníkem tedy rozhodně být nechci, rozhodl se, když pozoroval brunátného Járu. Ani nemocničním klaunem, dodal při pohledu na gestikulujícího otce. Raději zůstanu upírem, to mi jako budoucí povolání přijde ještě nejsolidnější.