Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozepneš
Autor
MAJKL65
A z paží stromů již spadalo listí
do klína milenců a jiných soch
jež kov svých polibků smí ze rtů jísti
když Měsíc na nebi láme se v Nov.
Je chvíle do sněhu, jímž zbělá zahrada
a vločky pohledů roztají v sobě
a čas je dívat se, jak slunce zapadá
když soumrak pohřbívá světlo v svém hrobě.
Však neboj, mám jiné bílé jak tělo
až zhasne venku se tento den
rozepneš košili svlékneš ji celou
ach knoflík utrhneš poslední ten.
A já ti zasvítím, až budeš navlékat
nit svého jazyka do úst jak jehlou
a přijde ticho být jak vždycky zdaleka
sešít nás v jeden steh bolestí jemnou.
2 názory
Radovan Jiří Voříšek
17. 11. 2021Má to tempo, na to, že verše nejsou nejkratší, plynou hezky.
Líbí se mi obzvlášť druhá sloka, kterou hezky do tempa dostanou .1. a 3. verš, oba jambické.
Krásně se to čte, snad až na verš "Však neboj, mám jiné bílé jak tělo" - taky ráda rozhazuji slovosled, ale toto je i na mě moc a trochu to ubírá na srozumitelnosti. Jinak něžná a romantická atmosféra! Tip!